Mutanti z Fukušimy: Začalo to motýly, co přijde dál?

Očekávané se stalo realitou. Působení radioaktivního záření po jaderné havárii ve Fukušimě si začíná vybírat svoji daň v podobě zvířecích mutací. V polovině srpna byl objeven motýl s jednoznačnými známkami poškození v důsledku záření.

Mutanti z Fukušimy: Začalo to motýly, co přijde dál?

Nedávná studie dokázala, že jsou mutace objevené u motýlů Zizeeria maha přímým následkem vystavení nebezpečnému záření. Mezi viditelné změny patří deformace nebo zvětšení končetin, tykadel a křídel u těchto motýlů. Modrásci mají také neobvyklou barvu. Většina samiček je neplodných.

OBRAZEM: Fukušima rok poté. Naděje i skepse. A spousta opuštěných zvířat

Souvislost s jadernou katastrofou vědci prokázali v laboratorních testech. Studie byla publikována v odborném časopise Scientific Reports. Vědci sbírali vzorky motýlů už 2 měsíce po jaderné katastrofě z loňského března. Shromáždili jich 144 vzorků z 10 míst v blízkosti jaderné elektrárny.

 

Očekávané překvapení?

Vědci srovnávali mutace motýlů z různých míst, a potvrdilo se, že motýli z míst, kde je vyšší míra radiace, mají mnohem menší křídla a nestejně vyvinuté oči. Jak to, že vědci neočekávali genetické změny u zvířat? Vedoucí výzkumu, profesor Joji Otaki (University of the Ryukyus z Okinawy), pro BBC tvrdil: "Věřili jsme, že hmyz je vůči radiacím velmi odolný. V tomto smyslu jsou naše výsledky překvapivé." Hmyz bývá velmi odolný vůči změnám v prostředí, tato studie ale ukázala, že je problém komplikovanější.

Profesor Otaki a jeho tým následně nachytané motýli krmili a pozorovali v laboratoři vzdálené 1 750 kilometrů od místa havárie, tedy v místě, kde radiace nebyla téměř detekovatelná. Vědci byli svědky koloběhu života modrásků - od narození po smrt - a začali si všímat abnormalit, které na první generaci, kterou nasbírali u Fukušimy, nepozorovali. Modrásci měli problém s hledáním partnera, rozmnožováním, opouštěním kukel apod.

 

Z generaci na generaci 

Za šest měsíců se zase vědci vydali na místo havárie a z 10 míst nasbírali další vzorky. Zjistili, že míra mutace je více jak desetkrát větší než u motýlů nasbíraných dříve. Vědci se shodli na tom, že je to zřejmě nejen následek přijímaní kontaminované stravy, ale také výsledek předávání genetického materiálu od rodičů, u kterých ještě nebyla mutace tak patrná.

Zvířecí hybridi jsou většinou dílem člověka. Umí je ale i příroda

Tento druh motýla biologové studují už asi 10 let. Je považován za určitý identifikátor stavu životního prostředí. "Dříve jsme v reálném čase zaznamenali evoluci zabarvení křídel jako reakci na globální oteplování. Tento motýl žije v "uměle vytvořeném" prostředí, jako jsou zahrady a parky, takže je také indikátorem kvality prostředí, ve kterém žije člověk," Prof Otaki said.

Výsledky nového výzkumu ukazují, že radionuklidy uvolněné po katastrofě vedly přímo ke vzniku četných abnormalit. Mutace genetického materiálu ovlivňuje a bude ovlivňovat další generace potomků, přestože zbytková radiace se už rozpadá.

"Tato studie je důležitá pro nejen pro zvířata, ale i lidi z okolí elektrárny. A nejen tam - ale po celém světě," doplňuje profesor biologie Tim Mousseau (University of South Carolina), který zkoumá dopady na životní prostředí ve Fukušimě i Černobylu (tohoto výzkumu se však nezúčastnil). 

Radiace a následná mutace byla potvrzena celkem ve třech generacích těchto motýlů. Postiženo bylo kolem     12 % jedinců, kteří byli radiací zasaženi. 18 % jejich potomků (druhá generace) také vykazovalo genetické změny. V následující, třetí generaci vzrostlo postižení u 34 % motýlů (a to i přesto, že jeden z rodičů byl radiací nezasažen).

Otázkou zůstává, jak je to u ostatních živočichů v okolí. A hlavně to vyvolává obavy ohledně dlouhodobých následků havárie na lidi, kteří se v době havárie vyskytovali v okolí Fukušimy. 

Zdroj: BBC, Scientific Reports

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.