Nadsvětelný WARP pohon je možný. NASA už na něm pracuje
Vydat se ke hvězdám zatím není v našich silách. Ale pokud někdy vznikne tzv. warpový pohon, bude situace úplně jiná…
Říkejte tomu nadsvětelné motory nebo warp pohon – ve sci-fi už dávno zdomácněly. Ale podle expertů NASA by mohly existovat doopravdy; dokonce jsou natolik perspektivní, že se do jejich výzkumu zřejmě nalije dost peněz. A v jedné laboratoři už se dokonce na prvním warpovém poli pracuje…
Co je warp pohon?
Jak všichni víme z hodin fyziky na základní škole, rychlost světla se nijak překonat nedá – je to maximum, jehož se dá ve vesmíru dosáhnout. Přestože některé „divoké teorie“ ukazují drobné odchylky (například některé kvantové jevy), tato teorie se zatím jeví jako neprůstřelná. Čím rychleji by totiž hmotná kosmická loď letěla, tím více energie by na to potřebovala. A podle teorie relativity by na rychlost světla potřebovala nekonečnou energii. Jak tedy chce NASA létat rychleji než světlo?
Záhada jménem neutrino: jsou rychlejší než světlo?
Tento paradox zná každý, kdo někdy sledoval Star Trek, Star Wars nebo nějaký další sci-fi film nebo seriál. Spisovatelé, kteří chtěli umožnit kosmickým lodím cestovat vesmírem rychle a nepřáli si porušovat přírodní zákony, přišli s tzv. warp pohonem. Vyšli z jednoduché a zcela logické úvahy: Pokud nejde ve vesmíru cestovat rychleji než rychlostí světla, pak jediným řešením je necestovat vesmírem. Někdy se to v literatuře řeší tak, že se prostorem rakety provrtají (například pomocí červích děr), anebo se prostor kolem kosmické lodi zkroutí (anglicky warp).
Výhody warpu
Teoreticky by tedy k cestě nadsvětelnou rychlostí stačilo vytvořit warpové pole kolem lodi, a tím ji oddělit od fyzického vesmíru vlastní bublinou. Teoretický základ pro tento způsob vytvořil fyzik Miguel Acurbierre v 90. letech 20. století. Kosmická loď by před sebou drtila prostor způsobem podobným hypotetickému „velkému křachu“ (opak velkého třesku), za lodí by prostor opět vznikal. Vznikla by tak jakási prostorová bublina (neboli warpové pole), která by nebyla omezena fyzikálními zákony vesmíru.
Tato teorie využívá faktu, že rychlost rozpínání (a smršťování) vesmíru není ničím omezená, ani rychlostí světla. Stejně jako se vesmír při svém vzniku rozpínal rychleji, než je rychlost světla, mohla by se tak pohybovat i kosmická loď. Samotná raketa by se vlastně vůbec nepohybovala, takže by neporušovala teorii relativity – své místo v prostoru by měnil jenom warpový ostrůvek. Bublinu by od okolního vesmíru dělila tzv. zvláštní hmota, podivný kvantový stav, při němž má hmota negativní energii.
Podle španělských fyziků se z vesmíru ztrácí čas. Možná zmizí úplně
Na papíře to celé vypadá nesmírně elegantně a efektně, v praxi se však ještě lidstvo k warpovému motoru ani vzdáleně nepřiblížilo. Už jen proto, že mnoho z nutných podmínek jsme zatím reálně ani nepozorovali, natož, aby se nám je podařilo uměle vytvořit. Podle některých fyziků by vytvoření takového warpového pole vyžadovalo trojnásobek energie obsažené v našem Slunci, podle jiných teorií několikanásobek energie celého vesmíru.
Cesta ke hvězdám
Před týdnem však fyzik Harold White z NASA na konferenci 100 Year Starship Symposium představil novou studii věnovanou warpovým bublinám. Podle ní to s tímto způsobem cestování nevypadá tak bledě, jak se zatím zdálo. Podle Whitea by na to stačilo mnohem, mnohem méně energie: „Tímto způsobem bychom se k Alpha Centauri dostali za dva týdny. Warpový pohon by měl i další výhody – nemá žádné zrychlení a hlavně: čas na palubě rakety uvnitř warpové bubliny by běžel stejně rychle jako na Zemi."
White současně oznámil, že se v laboratoři už o vznik warpové bubliny pokouší; využívá k tomu nový interferometr. V něm sice nevznikne warpové pole, do kterého by se vešla kosmická loď, ale přinejmenším se ukáže, zda je vůbec v lidských silách, aby někdy něco podobného existovalo…
Více informací o výzkumu Harolda Whitea najdete TADY.
