Byla zločinec, ale kdo jsem já, abych ji soudil?

Dvacátá léta byla v mnohých ohledech přelomovým obdobím. Všechny dosavadní jistoty se rozpadly v pekle zákopové války a jejích politických důsledcích.

Ženy, do té doby považované za rovny dětem, v jejím průběhu organizovaly život v závětří fronty a obstarávaly válečnou výrobu. Začaly si stříhat vlasy nakrátko, pohodlně se oblékat a tančit na divokou hudbu z černošské Ameriky. Architektura zavrhla samoúčelný ornament a začala stavět funkčně, pro nového člověka průmyslového věku. Technický vývoj urychlený válkou přinesl rozmach automobilismu, kinematografy do každého města a elektrický proud do domácností.

Všechno bylo možné a metropole jako Paříž, Berlín či New York pulsovaly novým životem. Ten však měl i svoje stinné stránky: v Evropě vyprovokovalo uvolnění mravů politickou radikalizaci a v Americe represivní opatření, jakým byla alkoholová prohibice.

Stejně tomu bylo i u protinožců, jak vypráví australský seriál Ostré jako břitva, který bude mít českou premiéru 27. června ve 21:00 na kanále FILMBOX HD. Co do sledovanosti se stal nejoblíbenějším dramatickým seriálem v historii australské televize a jeho knižní předloha získala Cenu Neda Kellyho, renomované australské ocenění pro kriminální a kriminalistickou literaturu.

Parlament Nového Jižního Walesu přijal v roce 1916 a 1927 zákony, které zpřísňovaly prodej alkoholu ve státě a jeho metropoli Sydney. Licence na prodej se udělovaly velice sporadicky a prodejci i pohostinská zařízení museli zavírat o šesté hodině podvečerní. Poptávku po doušku něčeho ostřejšího toto opatření pochopitelně neomezilo, ale otevřelo novou, mimořádně lukrativní podnikatelskou příležitost pro organizovaný zločin.

Jednou jsi dole, jednou nahoře

Královnou nelegálního obchodu s alkoholem byla Kate Leigh, která mezi lety 1919 a 1955 provozovala zároveň až třicet nelegálních náleven, zvaných v místním slangu sly-grog store. Byť pocházela z rozvrácené rodiny a celý život strávila v pochybném prostředí, sama byla abstinentkou a ani nekouřila.

Zato se neštítila ani prostituce či hazardu, a když byl v roce 1927 v Novém Jižním Walesu postaven mimo zákon kokain, chytila se i této příležitosti. Do té doby byla tato droga považovaná za neškodný životabudič, takže v Austrálii dvacátých a třicátých let byla její spotřeba nejvyšší na světě.

Kate Leigh spravovala neobyčejně efektivní distribuční síť s kokainem, do které byli zapojeni úplatní lékaři, chemici i námořníci a kterou zpřetrhala až druhá světová válka. Prodej bílého prášku se nakonec stal hlavním zdrojem jejího legendárního bohatství.

To ráda stavěla na odiv především v soudní síni, kde byla častým hostem, přesně 107krát. Za téměř půlstoletí své kriminální kariéry se 13krát dostala za mříže. Ke slyšením chodila vždy v těch nejextravagantnějších šatech a zakládala si na tom, aby jí na žádném prstu nechyběl diamantový šperk. O svoje bohatství se ovšem i ráda dělila – za hospodářské krize podporovala rodiny nezaměstnaných a později válečné úsilí svojí země.

Potom, co jí úřady v roce 1954 donutily vyrovnat nezaplacené daně až od roku 1942, skončila v trpké chudobě, ve které ve věku 83 let také zemřela. Poslední roky prožila v malé komůrce v domě, který jí dříve patřil a kde kdysi provozovala jednu ze svých černých náleven.

Gangsteři s břitvami

Byť i sama Kate Leigh nosila zbraň, její zločinné obchody kryla síť gangsterů vyzbrojených břitvami. Městská vyhláška totiž tvrdě postihovala nošení zbraní na veřejnosti, takže se gangy utkávaly těmito levnými všednodenními nástroji. Jak si lze snadno představit, dokázalo holičské vybavení mnohdy způsobit strašlivější zranění než palné zbraně.

Pouliční války takzvaných razor gangs daly jméno i zmíněnému seriálu Ostré jako břitva, který se soustředí na soupeření Kate Leigh a její hlavní rivalky Tilly Devine. O půl generaci mladší gangsterka se narodila do známé londýnské rodiny kriminálníků a do Sydney se dostala se svým prvním manželem, který byl také pěkné kvítko, dokonce několikanásobný vrah.

Víc než královna

I Devine provozovala síť nelegálních náleven, notorickou známost si ovšem získala jako kuplířka. Svoji kariéru začala od píky jako pouliční prostitutka, příležitostná zlodějka a dealerka kokainu. Poté, co bylo v roce 1905 mužům kuplířství zapovězeno, začala sama dohazovat ženy klientům všech vrstev: elegantní dívky jemných mravů nabízela politikům a byznysmenům, zprostředkovávala zákazníky takzvaným tenement girls, tedy ženám z nižších vrstev, které chudoba nutila k občasné prostituci, a ve svém „portfoliu“ vedla i starší ženy zvané boat girls, které se nabízely dělníkům či námořníkům. Není ovšem známo, že by se angažovala i na „trhu“ s mužskými prostituty.

Tak jako její sokyně shromáždila i Devine obrovské jmění, se kterým se nijak netajila. Přesto, že jeho velkou část vynaložila na podplácení policistů a úředníků, ocitla se přes soudem více než dvěstěkrát a také poznala vězení zevnitř.

Podobně barvitý byl i soukromý život Tilly Devine; její neobyčejně násilnický první manžel ji málem zabil a naopak ona postřelila svého druhého nastávajícího jen dva měsíce před svatbou. Druhé manželství přesto vydrželo celých třináct let, než pár v roce 1958 rozdělila smrt manžela na rakovinu.

Stejně jako její konkurentku i Devine nakonec dostihl berňák a připravil ji o všechen nezákonně nabytý majetek. Přesto ničeho nelitovala. „Jsem šťastná žena. Mívala jsem víc diamantů než anglická královna,“ svěřila se na sklonku svého života médiím, než v roce 1970 zemřela na rakovinu.

Na její pohřeb přišlo jen několik málo lidí včetně jejího vyšetřovatele, který se nechal slyšet, že „byla zločinec, ale kdo jsem já, abych ji soudil?“