Návrat do Arkansaské delty. EXKLUZIVNĚ PRO NG

Delta západně od řeky Mississippi byla kdysi místem, kde pachtýři sice žili v segregaci a chudobě, nicméně vytvořili dynamickou komunitu.

Průmyslové zemědělství jejich kulturu vymazalo a zanechalo tady jen nekonečnou oblohu a málo lidí. Eugene Richards dokumentoval tento svět před čtyřiceti lety. Teď se vrací na místa, kde jeho fotografie vznikaly.

Náš vůz jede po dvouproudové silnici v Arkansaské deltě a znenadání se vynoří vzpomínka - fotograf jde opět přes pole. „Muselo se to stát tady někde blízko,“ říká a se smutkem v očích se dívá z okénka. Za zoranou půdou jsou zbytky pachtýřovy chatrče, která vinou mechanizace z posledních sedmdesáti let ztratila smysl. „Jdeme s Dorotheou přes zorané pole, abychom navštívili lidi, kteří tu chatrč obývali,“ říká fotograf tichým hlasem. „A pak mě spatří pilot práškovacího letadla, prudce se snese dolů a vypustí na nás nádrž chemikálií. Dorothea je celá zmáčená.“

Lidé z Arkansasu

Zarazí se. Žena, která s ním v oné chvíli byla, se stala jeho manželkou. Později onemocněla rakovinou prsu a on si stále kladl otázku, zda s tím měla něco společného ona sprcha chemikálií. Slunce jasně svítí, zplanělá vistárie se vine po stromech při okraji silnice a její světle fialové květy visí dvanáct metrů nad zemí. Dubnový vzduch je svěží s náznakem deště a lesíky jako by se opíjely jarem. Za úsvitu se nad zemí ženou nízké mraky, potom se objeví slunce a Eugene se vrací zpět. „Je to tak. To je vše, nač si z toho dne vzpomínám.“

Fotograf je běloch, který přišel z Bostonu do malého města Augusta během hnutí za občanská práva ke konci šedesátých let. Dnes věří, že to byla nejdůležitější doba v jeho životě. Byl členem VISTA (Dobrovolníci ve službě Americe) a pracoval ve středisku denní péče o černé a bílé děti. Netrvalo dlouho a bylo zřejmé, že jeho přítomnost bílé obyvatele města znepokojuje. Jmenuje se Eugene Richards a kvůli incidentu z jedné noci před všemi těmi lety si mnohé z oněch dnů a nocí nepamatuje. Mnohé také postrádá. Tady v deltě vzpomínky přicházejí a odcházejí. Hlavně odcházejí. 

Arkansaskou deltu tvoří pánve několika řek, které se ze západu vlévají do Mississippi: St. Francis, White River a Arkansas. Zkoušely se zde různé zemědělské systémy – využívání otroků, naturální pacht, průmyslové zemědělství – vesměs produkující bohatství pro hrstku lidí uprostřed rozsáhlé chudoby. Staré lesy byly vykáceny, z mnohých měst se stala města duchů. Jedna věc však přesto zůstává: místo stále přitahuje, zmocňuje se srdcí a přetrvává jako bluesové písně, které se zrodily z bolesti a nebezpečně divokých sobotních nocí.

Duše jihu

Naděje vkládané do delty mají citové důvody: sentimentální přitažlivost světla za svítání, tušení prudkého růstu ve zbylých lesích, líně tekoucí řeky v celé té pánvi hlíny. Nic z toho však nemůže odčinit drsnou historii chudoby, lynčování a stěhování do měst, protože delta sama lidi vyhání.

Delta je duší jihu, je místem, které se neustále proměňuje v Nový jih, přesto však stále zůstává ponořeno do své minulosti. Je místem, které dalo zemi blues a bylo i příznivým prostředím pro Ku-klux-klan. Místem, které se pak v šedesátých letech stalo přetopeným kotlem sociální změny, která vzkypěla v mladých černoších a přelila se na mladé bělochy po celé zemi. Dnes je to obrovská zemědělská mašinérie, která smetla přírodní krajinu a, jak se zdá, téměř se obejde bez lidí či měst. Eugene Richards se odmlčí. Jedeme dál. Vzpomínka se vytrácí, země zůstává – krajina velké řeky a přízračných akordů americké paměti. 

Půda zde patří k nejúrodnějším na světě, to však nestačilo a nestačí. Před šedesáti miliony let se Mexický záliv prostíral až k Missouri. Moře ponenáhlu ustupovalo a zůstávaly po něm četné řeky, mezi nimi Mississippi se svými přítoky, a ty zde ukládaly hluboké nánosy neskutečně bohaté půdy. Před nějakými 12 000 let skončila doba ledová, ledovce roztály, řeky se vzedmuly a potom se přes deltu mohutné Mississippi valila jedna záplava za druhou. Pod každoročními záplavami dál rostly aluviální nánosy, které dnes sahají na některých místech do hloubky třiceti metrů.

Historie 

Američtí osadníci se v Arkansaské deltě objevili kolem roku 1800 a stanuli tváří v tvář hrozivým lesům a bažinám. Byla to jiná krajina, než jakou vidíte dnes. O několik desítek let později, když lesy byly vykáceny a bažiny vysušeny, se delta stala zemí zaslíbenou. Prosadil se plantážní systém, ačkoli Arkansas vcelku postrádá velké panské domy známé z filmů. Prostě na to nebylo dost času: velké domy pro majitele plantáží se právě začínaly stavět, když občanská válka všechno změnila.

Tato kapitola v dějinách Arkansaské delty se píše na ulicích Cotton Plant, městečka s 649 obyvateli. V roce 1846 sem přišel z Mississippi muž jménem William Lynch, rychle postavil dům a sklady a snažil se pěstovat něco, co bylo pro tyto končiny poměrně nové. Vlády se ujal bavlník. V té době již Arkansaská delta prožívala období prudkého růstu. Parníky na arkansaských řekách mohly snadno dopravovat bavlnu dolů na trhy v New Orleansu. Odhadovaný roční příjem na jednoho obyvatele činil v Arkansasu 68 dolarů, tedy o tři dolary více, než činil průměr celých Spojených států. Tento růst umožnilo otroctví. V době, kdy vypukla občanská válka, měly některé okresy v deltě více černých než bílých obyvatel.

Pokračování článku najdete v listopadovém čísle časopisu National Geographic. 

Napsal Charles Bowden
Fotografie a popisky Eugene Richards

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.