Návrat do jiného města. Proměnila jej největší elektrárna na světě. Exkluzivně pro NG

V roce 1996 přijel do Fu-lingu, ospalého města u Dlouhé řeky, dobrovolník Mírových sborů učit angličtinu. Nedávno se vrátil zpátky a jeho bývalí studenti - i krajina - byli úplně jiní.

Na dně Dlouhé řeky (Čchang-ťiang/Changjiang) mají mobilní telefony vynikající signál a Chuang Te-ťien je jedním z mála lidí, kteří o tom vědí. Je ředitelem nového Podvodního muzea u Hřebene bílého jeřába a jeho telefon dnes v čtyřicetimetrové hloubce neustále zvoní.

Muzeum je nejpodivnějším místem města Fu-ling (Fuling) – návštěvníci do něj vstupují více než devadesátimetrovým eskalátorem zabudovaným do ocelové trubky, která se jako masivní slámka noří do kalné řeky.

Mučení dívek v Číně: tradice ovazování nohou zničila zdraví 50 generacím žen

Toto je nejnákladnější muzeum v oblasti Tří soutěsek,“ říká Chuang a opět přijímá hovor. Místo zvonění zní ženský hlas, který naléhavě opakuje frázi „Ťia-jou – do toho, do toho, přidej, přidej!“

Když jsem viděl Chuanga naposledy, byla tady všude pouze vysušená půda, muzeum za částku rovnající se v přepočtu 34 milionům dolarů neexistovalo a přehrada Tři soutěsky se 450 kilometrů dolů po proudu dosud stavěla. Žil jsem ve Fu-lingu v letech 1996 až 1998, kdy jsem v místní škole působil jako dobrovolník Mírových sborů. Město tehdy mělo kolem 200 000 obyvatel, což bylo na čínské poměry málo. Většina lidí výrazně podporovala přehradu, ačkoli o ní příliš nemluvili. Její dokončení bylo naplánováno na rok 2009, což se zdálo jako věčnost v místě, kde se už toho tolik odehrálo. Reformní éra začala v Číně v roce 1978, ovšem až v polovině 90. let se myšlenky volného trhu začaly prosazovat i v menších městech, jako je Fu-ling. Místní zvládli ohromnou změnu: konec vládního přidělování pracovních míst a náhlou privatizaci bydlení.

 

Jiný čas

Tehdy mi Hřeben bílého jeřába nabídl jiný pohled na čas. Pískovcový pás se objevoval jen v zimě, kdy poklesla hladina vody. Sezona s nízkým stavem vody byla pro lodníky ve starověku zrádná, a tak někdo vyřezal do svahu dvě ryby. Sloužily jako jakýsi ukazatel, který lodivodům umožňoval předvídat tah ryb a peřeje níže po proudu.

Autům dochází síla. Čína navrhla první velkoměsto, které se bez nich obejde

Místní spojovali kamenné ryby se šťastným osudem a stalo se tradicí zaznamenat jejich každoroční objevení vytesanou zprávou.

Nejstarší nápis pochází z roku 763, z dynastie Tchang; pískovec nakonec ozdobilo přes 30 000 znaků. Kaligrafie byla ohromující a zprávy měly rytmus zaklínání: „Voda řeky ustupuje. Jsou vidět kamenné ryby. Příštího roku bude bohatá sklizeň.“

V roce 1990 stálo vstupné na hřeben tři jüany, v přepočtu asi 35 centů, a zahrnovalo jízdu na vratkém sampanu obsluhovaném rybáři mimo sezonu. Chuang Te-ťien sedával hodiny na hřebeni, zachumlaný do kabátu z přebytků lidové osvobozenecké armády. Pozoroval vodní hladinu a vyprávěl příběhy o nejznámějších nápisech. Při jedné z mých posledních návštěv, 30. ledna 1998, byla řeka o pět centimetrů výše, než tomu bylo v době prvního nápisu v roce 763. Pět centimetrů za 1235 let – to postavilo změny reformního období do nového světla.

Napsal Peter Hessler
Fotografie Anastasia Taylor-Lindová

Přečtěte si, co dál se v čínském městě Fu-lingu změnilo a podívejte se na další fotografie - vše najdete v březnovém vydání časopisu National Geographic

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.