Nebýt bobrů, nevznikla by evropská civilizace

Bobr je malý tlustý hlodavec s obrovským vlivem na naši civilizaci. Mění totiž krajinu tak, aby byla vhodná i pro člověka.

Nebýt bobrů, nevznikla by evropská civilizace

Bobří genitálie byly považovány za lék.

Bobři přinesli člověku spoustu dobrého: hustou kožešinu, ze které se šilo oblečení, ostré řezáky vhodné do zasazování do různých nástrojů i ceněné pachové žlázy s léčivými účinky. A to ani nemluvě o masu, kterého se dá z bobra získat stejné množství jako z jehněte. Ale ani to není všechno – bobři totiž svou činností vlastně stvořili Evropu v podobě, v jaké ji známe. Že je to troufalé tvrzení? Ne tak docela.

Největším nepřítelem Evropana byl les. Obrovské neprostupné plochy, kam husté větve nepropustily ani paprsek světla, bránily vzniku lidských sídel. Pod lesními velikány nemohlo vyrůst obilí, stromy svými silnými kořeny vysávaly většinu úrodných živin, které by mohly sloužit prospěchu lidí. Není divu, že právě z lesů přichází v dávných legendách a pověstech zlo – ať už jsou to víly unášející děti, nebo kmeny divokých lidí. 

Tento problém je samozřejmě výrazně složitější. Podrobněji ho rozebírá Petr Pokorný v knize Neklidné časy. Tato publikace nabízí překvapivé úhly pohledu na geologicky nedávnou minulost a na historické kořeny naší současnosti. Vydalo ji nakladatelství Dokořán. 

Člověk se snažil s lesem bojovat. A nebyl v tom sám, měl věrného spojence – bobra. „Bobr kácí stromy podél vodních toků a pomáhá tím udržovat strukturální biodiverzitu v rámci lužních krajin. Významnější vliv na tvorbu životodárných trhlin v jinak téměř souvislém lesním příkrovu mohlo mít budování bobřích hrází,“ píše biolog Petr Pokorný v knize Neklidné časy. „Hrázemi nadržená jezírka se postupně zazemňovala a dávala vzniknout otevřeným mokřadům a tzv. bobřím loukám.“ 

Největší efekt měla zřejmě bobří činnost v plochých bažinatých krajinách. Tam díky těmto hlodavcům mohla vznikat větší jezírka. Stromy se utopily v přehradě vzniklé bobří prací, do otevřeného prostoru mohly vniknout jiné druhy rostlin.

„Z dosavadního lesního příšeří je najednou ráj na zemi, takový jihoamerický Pantanal v českých poměrech: bez anakondy, zato s užovkou podplamatou a želvou bahenní,“ dodává biolog. 

Na vzniklých loukách se pak častěji a lépe mohla pást větší zvěř jako jeleni nebo losi – a právě tam za nimi mohli pronikat první lidé, kteří se sem dostávali. 

Měl na to bobr?

Bobr opravdu dokáže i v relativně malém počtu významně změnit krajinu, biologové tvrdí, že po člověku na ni má zdaleka největší vliv. Tato představa sice vypadá zajímavě, otázkou ale je, zda u nás byl dostatek bobrů na to, aby krajinu změnili. Ve středověku už byli u nás bobři téměř vyhubení, z pravěku zase nemáme písemné doklady. Existují však doklady z Velké Británie – tam sbírala data o bobřím osídlení ostrovů badatelka Bryony Colesová. Zjistila, že celá země byla před příchodem člověka „hustě zabobřená.“ 

Z našich poměrů máme o bobrech a jejich působení jen málo důkazů. Jedním z nich je například výzkum archeozoologa René Kyselého. Ten zkoumal údaje z moravských archeologických nalezišť. Zjistil, že bobr je páté nejčastěji nalézané lovené zvíře – po jelenu, zajíci, srnci a praseti. Je jasné, že v těchto dobách u nás bylo bobrů dost.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.