"Nechci zkreslovat realitu," říká vítěz soutěže Vlastní obálka

Vítězná fotografie ze soutěže „Vlastní obálka“ National Geographic je od dvaadvacetiletého Filipa Kábrta ze Slavkova u Brna. Autora nejúspěšnějšího záběru jsme vyzpovídali.

"Nechci zkreslovat realitu," říká vítěz soutěže Vlastní obálka
"Nechci zkreslovat realitu," říká vítěz soutěže Vlastní obálka
Zdroj: archiv

Vaše fotografie na obálce, odkud je?

Vznikla na Srí Lance, ve městě Matale. Bylo už pozdě odpoledne. Odjížděli jsme, nastupovali do auta a najednou, nečekaně se přímo přede mnou objevil ten muž. Žebrák, ruku nastavenou pro milodar. Nějaké peníze jsem mu dát chtěl, ale taky mne okamžitě zaujal jeho výraz v obličeji. Jen jsem se bál, abych to stihnul… obličeje fotím velmi rád. Pro mě charakterizují danou zemi; na druhou stranu je obtížné zachytit je úplně přirozené.

Podle toho jak se tomu muži lesknou oči se zdá, že jste to trochu přisvětlil bleskem.

Právě že vůbec ne. Ty oči… já fotky moc neupravuji, nechci zkreslovat realitu. Tady všemu pomohla denní doba a místo. Za mnou stál hinduistický chrám Šrí Muthumariamman Thevasthanam, mimochodem největší v Matale, s čerstvě zrestaurovanou fasádou. Převažovala na ní žlutá barva a do toho ještě svítilo zapadající slunce. Všechno se pak zajímavě setkalo v jeho očích. Díky tomu má ten portrét zvláštní náboj.

 

Máte fotografický vzor?

Vysloveně fotografický vzor nemám, ale nasávám do sebe inspiraci prohlížením fotografických časopisů. Máme doma spoustu nádherných fotografických knih.

V současné době pracujete ve strojírenské výrobě, to ale není vaše původní zaměstnání.

Není, jsem vyučený umělecký řezbář a truhlář. U nás v rodině je to navíc specifické, protože fotografováním se oba moji rodiče živí. Společná dovolená, na kterou se vždycky těšíme, je tak pokaždé velký fotografický výlet. 

Jak vlastně fotí otec a co máma?

Oba se spoustu let věnují fotografování profesionálně, fotí svatby, ateliérové fotky a dělají reklamní fotografii. Doma se rodinné akce moc nefotí, ale když vyjedeme na dovolenou, která je většinou za poznáním, historií a památkami, jsou to fotografické hody.

Rozeznáte na první pohled jejich práce?

Někdy ano, někdy ne. Otec rád používá velmi krátká ohniska, kdežto matka ráda fotí objektivy 85 mm. Navíc má ráda symetrii a uhlazenost, má smysl pro detail, taťka třeba rád vystihuje linie.

Kdo vám z nich ve fotografování dal více?

Zhruba oba stejně, otec hlavně po technické, matka po výtvarné stránce. 

Jaké jsou u vás nejčastější debaty nad fotkami?

To jsou nekonečné debaty o kompozici a pokud se, třeba na cestách, stane, že rodiče mají stejný nebo podobný záběr, tak kdo ho má lepší a proč. A samozřejmě diskuze, jestli je ta či ona fotografie jen popisná nebo je v ní něco hlubšího.

Máte schované vaše první fotky?

Vyloženě první jsou asi z druhé třídy ze školního výletu. Mám je v papírové podobě, ale moc se na ně dívat nedá. Pak nastoupily různé akce a výlety s kamarády. Tehdy se mi zdály dobré, ale dnes se na ně dívám s úsměvem.

Co jste schopen udělat pro dobrý záběr?

Zaujmout neobvyklým úhlem pohledu, čekáním na vhodnou atmosféru. Ale člověk musí být připraven vždy, pohotově, protože vystihnout správný okamžik, je hodně o intuici.

Váš fotografický sen?

Fotografovat v Rádžasthánu a vůbec v Indii. Je tam spousta zajímavých lidí, památek. Ale hlavně hra barev a světla.

Jaké objektivy používáte nejraději vy?

Teď jsou to street objektivy, protože nejvíce pokrývají ty úhly záběru, kde probíhá většina lidských příběhů. A navíc nejsou velké a těžké. Dobře a rychle se mi nimi pracuje. 

Vyvolával jste si ještě někdy filmy a dělal fotky v temné komoře?

V temné komoře jsem se občas pohyboval, ale filmy jsem nevyvolával.

Naše fotografická doba digitální je přínosem, nebo se nad focením už nepřemýšlí?

Mám k dispozici tisíce záběrů a ne jen 36 polí na jednom filmu, tak co bych zatěžoval hlavu. Na rozdíl od focení na film, dnes lidé určitě tolik nepřemýšlí nad snímkem a ,,cvakají´´stylem ,,však ono se něco povede“. Nepřemýšlejí. Mohou nafotit ohromné množství záběrů a i díky tomu se fotografie stávají ,,tak trochu bezcennými´´. Současná fotografická inflace analogová i digitální má své pro a proti, ale je jasné, že v dnešní době digitální vítězí.

Související články