Nejhorší fosilní katastrofy v dějinách. Když se spojenec stane nepřítelem

Díky fosilním palivům se lidstvo dostalo ze středověku do moderní doby. Uhlí, ropa, zemní plyn – jsou dobrým sluhou, ale velmi snadno se mohou stát zlým pánem.

Bohužel teprve při katastrofách zjistíme, s jakými silami si zahráváme. Myslíme si, že jsme je zkrotili, ale občas (a naštěstí ne příliš často) se vymknou naší kontrole. Dochází pak k tragédiím, které ničí lidské životy, v obrovském měřítku přírodu i celá města. 

Nejhorší požár uhlí

O městě Centralia už jsme psali. Příběh amerického města začal před 50 lety, když se vydala skupina hasičů zlikvidovat nepovolenou skládku. Zapálená skládka, která se nacházela v ústí uhelné šachty, však vydávala takový žár, že se plameny rozšířily i do opuštěného uhelného dolu. Pak se oheň přenesl štolami pod celé město… Uhelné zásoby pod městem hoří dodnes – ale město zemřelo. Americká vláda vykoupila od místních jejich domy a až na hrstku posledních věrných obyvatel už všichni odešli. V době, kdy zde ještě lidé bydleli, došlo k řadě nehod – propadala se země, málem explodovala benzínová pumpa kvůli horku stoupajícímu ze země… Jen zázrakem nikdo nezemřel. Pod Centralií je dnes ještě dost uhlí na to, aby oheň hořel dalších 250 let. 

Centralia je nejznámějším „hořícím“ městem, ale nikoliv rekordním požárem uhlí. Podobných katastrof se stalo více – a ne za všechny může člověk. Například vůbec nejdéle hořící uhelnou slojí světa je australská hora příhodně pojmenovaná Burning Mountain. Uhlí pod ní hoří samo od sebe už nejméně 5 000 let! Málo diskutovaným, ale o to trýznivějším problémem, jsou hořící uhelné štoly pro Čínu. Podle některých odhadů má Čína několik stovek měst se stejným probléme jako Centralia – jen o nich kvůli čínské cenzuře nikdo nepíše…  

Nejhorší požár ropy

Saddám Husajn byl zodpovědný nejen za spoustu masakrů, ale současně je zřejmě největším ekologickým zločincem 20. století. Když se jeho vojska musela roku 1991 při operaci Pouštní bouře stáhnout z Kuvajtu, rozhodl se, že když už musí pod tlakem opustit Kuvajt, zanechá za sebou jen spálenou zemi.

Iráčtí vojáci se zachovali velmi doslovně: zapálili přes 600 ropných vrtů. Každý den shořelo přes 6 milionů barelů ropy. Za celou dobu, co vrty hořely, shořelo asi 205 milionů tun ropy. Jen pro srovnání, při předloňské katastrofě vrtu Deepwater Horizon uniklo do vod Mexického zálivu „pouhých“ 580 000 tun ropy… 

Když byly požáry nejsilnější, odstínil jejich kouř nad Kuvajtem asi 75–80 procent slunečního záření. Někteří experti tehdy předvídali celoplanetární katastrofu, která měla přinést prudké snížení teplot po celém světě, ale naštěstí se částice překvapivě rychle rozptýlily v atmosféře. Kouř z hořících ropných polí byl však dominantním prvkem oblohy ve většině zemí na Arabském poloostrově po celý rok 1991. 

Země neznámá i fantastická: Mapa lidského mozku připomíná sen

Nejhorší ropná skvrna

Zřejmě nejhorší ekologická katastrofa způsobená člověkem se odehrála roku 1991. Způsobil ji Saddám Husajn stejným způsobem, jakým zavinil tu předcházející. Irácký diktátor nechal od 23. ledna 1991 vypouštět do vod Perského zálivu obrovské množství ropy. Měl k tomu více důvodů – jednak to pro něj byl způsob, jak znepříjemnit Američanům získávání pohonné hmoty, ale především tak chtěl zabránit spojeneckým vojskům ve vylodění.

Ropa pokryla písečné pláže, a pokud by ji někdo zapálil, mohla sebepromyšlenější invaze velmi rychle skončit katastrofou… Přesné množství ropy, která unikla, se dá jen těžko odhadnout. Ale studie arabských zemí z roku 1993 tvrdí, že obří skvrna pokrývala oblast o rozměrech 160 x 80 kilometrů. Vrstva ropy na hladině měla sílu až 12 centimetrů. Nebýt tří bombardérů F-117, které zničily terminál, jenž ropu do moře přiváděl, mohl Husajn způsobit ještě mnohem horší katastrofu. 

Následky na přírodu i obyvatelstvo Iráku jsou penězi nezměřitelné. Všichni si ale určitě vybavují desetitisíce mrtvých a umírajících zvířat polepených ropou nebo dusících se ve vodě. 

Nejhorší výbuch plynu

K explozím plynu dochází docela často, nejen v rozvojových zemích, ale i v těch vyspělých. Výjimkou není ani Česká republika. Některé katastrofy jsou však horší než jiné… Za vůbec nejhorší se pokládá ta z roku 1937. Tehdy došlo v texaském městě New London k explozi plynu pod budovou místní školy. Zemřelo 295 dětí a učitelů. 

Podívejte se na dobové zpravodajství o této tragédii:

Texas byl tehdy právě na vrcholu ropné horečky – těžila se i u New Londonu. Zemní plyn tenkrát těžaři neuměli využívat, pokládali ho za odpad. Místní škola však pro něj využití měla; odebírala ho přímo z vrtů a jeho energie jí sloužila na svícení. Protože je ale zemní plyn bez zápachu a barvy, nikdo si nevšiml, že na několika místech ve škole uniká. V pátek 18. března 1937 jeden ze studentů rozsvítil elektrický vypínač a plyn explodoval. 

Svědkové, kteří přežili, později popsali, že střecha budovy vyletěla několik metrů do vzduchu, a když dosedla dolů, rozdrtila pod sebou zdi i všechny, kdo se nacházeli uvnitř. Počet obětí dosáhl 295, ale mohl být mnohem větší; naštěstí toho dne některé třídy zejména mladších žáků dostaly volno.

V článku „Dobrý plyn, špatný plyn“ zjistíte, že není vůbec jisté, zda je zemní plyn hudbou budoucnosti, nebo klimatickou časovanou bombou.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.