Nejstarší vyobrazení dámského přirození pochází z doby před téměř 40 000 lety

Nový objev nejstaršího vyobrazení dámského přirození posouvá umělecké projevy člověka až na hranici 37 000 let př. n. l.

Nejstarší vyobrazení dámského přirození pochází z doby před téměř 40 000 lety

Skalní reliéf představuje jakýsi prehistorický časopis Playboy…

Když jsem byl malý, patřila kniha o Altamiře k mým nejoblíbenějším. Prehistorické kresby býků na stěnách španělské jeskyně na mě působily až magickou silou. Ostatně jejich funkcí bylo s největší pravděpodobností přivolat hojnost ulovené zvěře pomocí imitativní magie.

Pravěký facebook: sociální sítě fungovaly už před počítači

Tyto výtvarné projevy předchůdců Picassovy Tauromachie, jsou však v rámci „pradějin umění“ poměrně mladé (cca 15 000 př. n. l.). K nejstarším uměleckým projevům člověka donedávna patřil nález z roku 1994, kdy archeologové v jihofrancouzské jeskyni Chauvet objevili obrazy lvů a nosorožců, které posléze datovali do období 36 000 př. n. l.

To vše ale změnil žhavý „kunsthistorický objev“ v podobě grafických obrazců nalezených pod skalním převisem Abri Castanet, náležícího k nestarším osídlením člověka moderního typu v Evropě. Na jejich základě byl první doklad o lidském uměleckém projevu posunut až k možné hranici 37 000 př. n. l.

Playboy z kamene

Skalní stěna, nacházející se v údolí nad řekou Vézère, však kromě maleb a rytin zvířat skýtala i netušené překvapení. Bylo zde nalezeno výtvarné dílo, které vědci interpretovali jako vulvu, představující podle antropologa Randalla Whitea nejstarší grafické vyobrazení. 

Vnější podoba dámského přirození byla zpracována v podobě skalního basreliéfu (tj. nízkého reliéfu; pozn. red.), který tak představuje jakýsi prehistorický časopis Playboy z kamene.

Na rozdíl od skrytých obrazů nalezených v nitru jeskyně Chauvet, se však v případě Abri Castanet jednalo o „umění veřejné“. Obrazy byly součástí venkovních prostor a míst, kde lidé aurignacké kultury společně jedli, spali, ale také se zdobili.

Archeolog Harold Dibble se domnívá, že jejich výtvarný styl jim pomáhal vyjadřovat identitu, podobně jako šaty v moderních společnostech. Neskrývavě erotické umění mladého paleolitu, včetně tzv. sošek Venuší, tak vyvolává vzrušující otázku, jakým způsobem umění zvyšovalo možnosti přežití a rozšíření populací moderního člověka. Jednou z možných odpovědí je schopnost symbolizace.

Jeskynní malby Laas Geel vypadají, jako by je někdo namaloval včera

Člověk a symbol

Člověk totiž podle sociologa Maxe Webera představuje bytost, jenž je „zavěšena v pavučině významů, které si sama utkala“. Na svět přicházíme za křiku svého i matky, bezbraní a nespecializovaní, a nadstandardně dlouhý čas věnujeme učení.

Teprve osvojená kultura, přenášená a sdílená téměř výhradně symboly, z nás dělá hotového člověka.

Japonské tetování vypráví příběhy vrahů i obětí. V lázni ho ale neuvidíte

Podle antropologa Clifforda Geertze jsme doslova závislí na těchto negenetických řídících mechanismech, bez nichž bychom byli nefunkčními zrůdami a naše chování by připomínalo chaos „bezúčelných činů a výbušných emocí“.

Právě pomocí symbolů jsme schopni organizovat a sjednocovat svou zkušenost a „obraz světa“ v smysluplný řád. V tom tkví prapůvodní síla „umění“, která se dnes často vytrácí někde mezi snobskými vernisážemi a zdmi pokreslenými kosočtverci…

 

Úvodní foto: Michal Josephy (umění z pánských záchodků v Jeruzalémě)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.