Letos je festival zaměřen především na boj s netolerancí, xenofobií a rasismem. Svá místa si ale našla i jiná témata. National Geographic vám postupně představí filmy, které určitě stojí za to vidět. Dnes jsme pro vás vybrali dva tipy - z Afghánistánu a Maroka.

Dalšími kategoriemi, kterými Jeden svět obohatil letošní ročník, jsou Média a jejich moc v současném světě. Kategorie Vedlejší účinky se zabývají západním zdravotnictvím a jeho vztahem k rozvojovým státům. Cesty ke svobodě, jak už název napovídá, přináší dokumenty o zemích s nedemokratickými režimy. Takzvaná civilizace se zaměřuje na životní styl úzce spjatý s přírodou. O hlavní ceny festivalu se budou ucházet snímky zařazené do Hlavní soutěže a do kategorie Máte právo vědět. Chybět nebudou ani nejnovější české dokumenty.

Čaj, nebo elektřina

(Tea or Electricity; Jérôme Le Maire / Belgie, Francie, Moroko / 2012 / 93 min).

Obyvatelé odlehlé vysokohorské vesničky Ifri v marockém pohoří Atlas žili donedávna stejně jako jejich předci před sto lety. Na místo bez elektřiny, tekoucí vody a bez zpevněné přístupové cesty pronikala moderní civilizace jen velmi zvolna. Nyní se má ale všechno změnit – Ifri čeká elektrifikace. Argumenty vesničanů, že daleko víc by ocenili silnici, nikdo nevyslyší. Je lepší mít krávu, která dává mléko pro mých deset dětí, nebo žárovku na stropě? Mohu svým dětem a ženě elektřinu odepřít, když všichni sousedé ji budou mít? Takové otázky si vesničané kladou, aby nakonec všichni podlehli mocnému vábení civilizace.

Autoři snímku sledovali místní obyvatele po tři roky, od první návštěvy zástupců energetické společnosti až po zakoupení první televize v Ifri. Působivé jsou zejména noční záběry, prozářené jen plameny ohně, u nějž se večer co večer schází celé rodiny. Avšak doširoka otevřené oči i ústa nejen dětí, ale i dospělých při prvních televizních reklamách v jejich životě naznačují, že brzy bude vše jinak.

Život na Sahaře? Pouštní bouře, nedostatek vody, tajine a datle

Podívejte na ukázku z filmu:

 

Můj Afghánistán

(My Afghanistan - Life in the Forbidden Zone; Nagieb Khaja / Dánsko / 2012 / 88 min.)

Uvidíte Afghánistán takový, jak jej vidí Afghánci, a to je pozoruhodný moment. O Afghánistánu neustále slýcháme z médií, ale málokdy dostávají slovo sami Afghánci. Podívejte se na Afghánistán z jiného úhlu, než to dělají ostatní. Afghánistán totiž není jen korupce, válka, Tálibán.

Dánský filmař s afghánskými kořeny Nagieb Khaja se rozhodl, že natočí „skutečný“ Afghánistán. Idea byla na první pohled prostá. Svůj pohled na vlastní zemi měli Afghánci točit sami prostřednictvím kamer mobilních telefonů. Přístroje se dostaly do rukou farmářů, konstruktérů, zdravotní sestry i místního stařešiny. Syrové a hrubé záběry nabízejí překvapivou poetiku a neotřelý pohled na zuboženou zemi i její obyvatele.

Zároveň přibližují i každodenní život a odkrývají obavy i svázanost tradicemi, se kterými se lidé musejí potýkat. Muži nesmějí filmovat své matky a sestry, ženy mohou natáčet jen své dvorky, protože se samy ven nedostanou. Blížící se střelba zahání kameramany do úkrytů a strach narůstá, když se v oblasti rozšíří zpráva, že se chystá sebevražedný útok… 

Více o filmu si můžete přečíst na stránkách projektu My Afghanistan: myafghanistan.dk

Podívejte se na ukázku toho nejlepšího z filmu:

FOTO: Archiv festivalu Jeden svět

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Takhle vypadá zkáza. Češi pomáhají přímo uprostřed bojů v rozbouřené Sýrii
• Češi spotřebují hektolitry vody z nejsušších částí světa
• Lékaři bez hranic: Den se sanitkou v Sierra Leone. Příběh muže,  který zachraňuje lidské životy