O myších a Vikinzích. Evropu nedobývali jen Vikingové, pomáhaly jim i myši

Co mají společného současné myši a původní hlodavci, kteří cestovali s Vikingy na jejich výpravách? Na první pohled zdánlivě nic. Antropolog Michal Josephy vám přiblíží nedávný objev, odhalující překvapivé souvislosti…

O myších a Vikinzích. Evropu nedobývali jen Vikingové, pomáhaly jim i myši

Pokud vedle sebe postavíme Vikinga – vysokého, silného válečníka – a malou, slabou a bezbrannou myš, těžko si představíme nesourodější dvojici. Přesto jsou oba součástí jednoho příběhu, dějin námořní kolonizace.

King Viking

Vikingové byli ve své době „králi džungle“. Nezkrotní válečníci, často odění ve vlčí kůži, se ve stavech bojového vytržení berserksgangr zahryzávali do svých štítů. Strach z jejich hrozivých loupeživých výprav se mezi 8–10. stoletím šířil celou Evropou: „Jako bodající sršňové se rozlétli po zemi, řádili jako zuřiví vlci, drancující, trhající a zabíjející nejen ovce, ale i kněží a jáhny a taktéž sbory mnichů a jeptišek,“ psal ve své době Šimon z Durhamu. Vikingové však na svých lodích, drakkarech, také opouštěli probádaná území a vydávali se za horizont mateřského kontinentu. V roce 1000 tak s největší pravděpodobností stanuli na pobřeží „Nového světa“ (dnešní Newfoundland), aby „objevili Ameriku“ téměř 500 let před Kolumbem.

Pravěký facebook: sociální sítě fungovaly už před počítači

Dějiny Myšlandu

Vikingové však nebyli sami. Spolu s nimi se v Grónsku či na Islandu vyloďovaly armády malých, šedivých tvorů, kteří tyto oblasti postupem času kolonizovali. Pokud dnes islandská hospodyňka vymete sýpku a pod pytlem s moukou objeví hejno myší, je možné, že se nerozutečou, ale postaví se jí na odpor. Podle zmapování jejich mitochondriální DNA a následného porovnání s kosterními pozůstatky, se totiž nejedná o „myši domácí“, ale původní „myši vikingské“. Alespoň to tvrdí tým vědců vedený Eleanor Jones, která provedla srovnávací výzkum jejich „genetického otisku“, který je rozhodně méně sporný, nežli proslulá mapa vikingského Vinlandu (cca 1440), která byla údajně „otisknuta“ na pergamen z Mikulovské hradní knihovny.

O myších a lidech

Myš domácí však v širším historickém ohledu nedoprovázela pouze Vikingy, ale člověka od „úsvitu dějin“. Je typickým příkladem synantropa – živočicha, který soužil s člověkem v jeho sídlech či jejich blízkosti natolik, že opustil svá přirozená stanoviště. Nedá se zrovna říci, že by myš byla „nejlepším přítelem člověka“, aby si ji držel doma, ale existují i historické příklady jejich záměrné domestikace. Podle homérské legendy existoval krétský kult „myšího boha“, Apollóna Smithejského, který měl rozhodnout o vítězství trojských kmenů nad Ponty tak, že myši chované na veřejné náklady přehryzaly řemeny nepřátelských štítů. Obecně však „soužití“ myší a lidí není právě harmonické a podobá se spíše nekonečným „vikingským válkám“, ve kterých je myš v obrovské přesile, přestože často končí v úkladných lstech a zaklapnutých pastích.

Úvodní foto: Isifa

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.