Patří kultuře Mochiků (Moche), která se v Peru vyvinula ve středním horizontu andských dějin přibližně mezi druhým a osmým stoletím n. l. Jedná se o jednu z kultur, které byly předchůdcem slavné civilizace Inků.

Rituály s lidskými oběťmi

O mochickém náboženství toho mnoho nevíme – andské kultury po sobě nezanechaly žádné písemné prameny (nepočítáme-li quipu, incké provázkové „písmo“, které ale dokázalo zaznamenávat pouze početní údaje), a při rekonstrukci rituálních praktik se tudíž může spoléhat pouze na prameny archeologické (budovy, kosterní nálezy apod.) a ikonografické, ke kterým v případě Mochiků patří především keramika a fresky.

Z těchto pramenů také víme, že Mochikové, stejně jako ostatní andské kultury, praktikovali lidskou oběť, a to zejména stětí – máme doklady uťatých „trofejních“ hlav i vyobrazení složitých rituálů, jejichž smysl nám zůstane asi navždy utajen, při kterých se popíjí nápoj, jehož přísadu snad tvořila lidská krev získaná při oběti.

Mochické fresky vyobrazují, že na těchto rituálech symbolicky participovali i zesnulí předkové a další obyvatelé podsvětí, kteří jsou obvykle vyobrazeni ve spodním plánu malby. Ojediněle pak můžeme najít kosti obětovaných nešťastníků – hlavní fenomenální nález tohoto typu poskytla mochická stavba Huaca de la Luna, kde se našel hromadný hrob; podle způsobu zacházení s kostmi jde možná právě o lidské oběti.

Tajemství obřadů  

Právě objevený oltář může pomoci porozumět tomu, jakým způsobem obřady probíhaly. Régulo Franco Jordán, archeolog a odborník na Mochiky, který objev udělal, tvrdí, že oltář sloužil ke stínání, bezhlavá těla se následně shazovala do propasti.

Oltář je otesán do podoby třech schodů – podobná vyobrazení můžeme najít i na mochické keramice, kde se intimně pojí s obětovanými těly. Informace o objevu přinesl peruánský portál El Comercio.

Ilustrační foto: ISIFA (Zlatá čelenka mochické kultury byla objevena v roce 2006)