OBRAZEM: Stroje, které razí tunely, jsou větší než pětipatrový dům

Monstrózní stroje, jimž se říká razící štíty, se používají na stavbu tunelů - například pro metro. Ty menší mají na výšku 6 metrů a na délku 100 metrů…

Zdroj: archiv

Před několika dny jsme vám přinesli ukázky toho, jak vypadají tunely, v nichž bude za pár let jezdi newyorkské metro. Zajímalo vás, jak vypadají stroje, které mohou něco tak gigantického vytvořit. A tak se podívejte na razící mašiny, které jsou za to odpovědné. 

Těmto strojům se říká razící štíty. V České republice momentálně pracují dva, oba v Praze. Jmenují se Tonda a Adéla a razí budoucí prodlouženou trasu metra A z Dejvické do Motola. Tyto stroje mají na výšku přes šest metrů a každý z nich váží asi 900 tun – asi jako 750 vozů Škoda Octavia. Na délku měří sto metrů – a to se počítá délka bez pásového dopravníku.  

Obři mezi obry

Proti těm největším razícím štítům světa jsou to však jen drobečkové. Vůbec největší razící štíty na světě vyrobila německá společnost Herrenknecht. Jsou to opravdová monstra. Jmenují se, poněkud nudně, S-317 a S-318. Jejich čela mají v průměru 15,43 metrů – tedy stejně jako pětipatrový dům. Oba obří stroje se podílely například na kopání tunelu pod řekou Jang-c'-ťiang v Šanghaji. Za dobu 20 měsíců tam vykopaly dva 7,5 kilometrů dlouhé tunely. Trvalo jim to o rok méně, než se původně plánovalo… 

Podívejte se na video, které vysvětluje, jak razící štíty fungují:

Tyto stroje jsou ve světě známé jako TBM (tunnel boring machines). Používají se proto, že současně plní několik úkolů: razí cestu tunelu, odstraňuje zbytky horniny a vytváří základ budoucího tunelu. A dokáží to levně.

Jak to funguje?

V tunelářské branži se používá pro ražbu tunelů několik technologií. Boris Šebesta z Metrostavu vysvětluje, jak razící štíty pracují: "Jedná se o technologii, která se ve světě při ražbě delších liniových děl využívá již standardně a stále častěji. V našem případě se jeden cyklus ražby skládá ze dvou základních fází. První fází je vlastní ražba, kdy se pomocí kroutícího momentu vyvolaného hlavní motorovou jednotkou stroje točí celý kruhový profil hlavy a ta pomocí řezných nástrojů na ní osazených a vyvolaného tlaku pomocí lisů opřených a tlačených o již zbudované segmentové ostění krouhá/těží rubaninu. V první fázi se takto stroj pohybuje vpřed - a to na délku záběru, která je rovna šířce segmentu - u pražských strojů  1,5 metru. V druhé fázi stroj stojí a do takto připraveného uvolněného místa ražbou staví do obálky štítu prstenec segmentového ostění. Součet obou fází jednoho cyklu může trvat v nejlepším případě cca 1 hodinu, za kterou tak současně vznikne 1,5 metru hotového tunelu."

Fotografie z ražení tunelů v Praze. Foto Boris Šebesta, Metrostav.

Jeden takový stroj obsluhuje přibližně desítka lidí najednou, pracuje se ve čtyřech směnách. Mohou pracovat v různě pevné hornině. Protože je cena za zapůjčení takového stroje astronomická, nejčastěji se razí 24 hodin denně a pět dní v týdnu. 

Díky této technologii jsou TBM velice vhodné pro razící práce ve městech – působí mnohem méně škod než klasické metody, jako odstřely. Přes svou velikost jsou tyto přístroje velmi výhodné, co se týká poměru cena – výkon. Jen pro srovnání: zatímco ruské razící štíty, které se podílely na stavbě pražského metra v minulosti,  dokázaly vykopat 60-80 metrů za měsíc, Tonda s Adélou mají rekord 36 metrů za den. 

FOTO: Core77

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

# VYBRANÁ VIDEA