OBRAZEM: Tajemní krotitelé zvířat s hyenami na vodítku
Fotografie Pietera Huga zaujmou na první pohled. Zachycují totiž velmi zvláštní vztah – vztah člověka a hyeny. Uprostřed ruchu afrického velkoměsta.
Všechno vzniklo docela náhodou. Vlastně na počátku stála jediná fotografie vyfocená mobilním telefonem. Přítel fotografa Pietera Huga ji pořídil v rychlosti z auta kdesi uprostřed nigerijského Lagosu. Byla na ní zachycena docela zajímavá scéna se skupinou mužů, kteří se procházeli po ulici s hyenami uvázanými na vodítku.
Později Hugo viděl podobné záběry i v jihoafrických novinách. Snímky i příběhy za nimi Pietera Huga natolik zasáhly, že se pomocí přítele novináře snažil získat kontakt na nigerijského reportéra, autora článku, a zjistit o tématu víc.
Adetokunbo Abiola, onen reportér, dobře znal Gadawan Kura, jak se mužům s hyenami v nigerijském jazyce hausa říká (v překladu toto označení znamená něco jako ti, co ovládají hyeny nebo vůdci/krotitelé hyen).
Krotitelé nezkrotitelných
Za několik týdnů už byl Pieter Hugo v letadle směr Lagos, Nigérie. Na letišti se setkal s Abiolem a pak spolu zamířili do Benin City (města na jihu Nigérie). Zde se s nimi měli vůdci hyen setkat. Nakonec se s nimi sešli až ve městě Abuja. Žijí tam v chatrčích v chudé čtvrti na okraji města. Tuto skupinu tvořili muži, malá holčička, tři hyeny, čtyři opice a několik krajt.
LÍBA TAYLOR v Nigérii na návštěvě u emíra. V paláci z hlíny…
Ukázalo se, že jde o potulné zpěváky, herce a akrobaty, kteří se spolu se zvířaty snaží na svých cestách zabavit davy lidí, a vydělat si tak na obživu. Živili se také prodejem tradiční medicíny. Všichni ve skupině byli příbuzní, byla to jedna velká rodina. Tento způsob obživy zdědili po generacích předků. Fotograf Pieter Hugo s nimi strávil osm dní.
| Hyena nemá mezi zvířaty příliš dobrou pověst - vydatně k tomu přispěla jistě i její záliba v mršinách. V přeneseném slova smyslu se jako hyena označuje člověk, který zneužívá lidského neštěstí nebo na něm parazituje. Africké hyeny žijí v párech nebo tlupách až o 30 zvířatech. Když spojí smečka síly dohromady, dokáže ulovit i i velké kopytníky, například zebru nebo domácí zvířata. Dovolí si napadnout i lva nebo jej odežene od kořisti. A dokonce si troufne si i na lov lvích nebo i sloních mláďat. |
Mýty a předsudky jsou všude
Nejvíc jej nezaujalo ani tak jejich umění, které předváděli po ulicích, ale spíš fascinující kontrast města a divočiny, který se svými zvířaty představovali – uspořádaného s neochočeným, divokým a nespoutaným světem divoké přírody, kterou svobodomyslné hyeny představují. Složitý byl i vztah zvířat a jejich pánů – plný bezmezné lásky, oddanosti, ale i krutosti. Právě to se snažil Pieter Hugo na svých fotografiích zachytit – kontrast a náboj.
JANA HUNTEROVÁ: Hathi Gaon v Indii. Vesnice, kde vládnou sloni
„Souhlasil jsem se společnou cestou do města Kano na severu země. Jeden z mužů se dal do smlouvání s místním taxikářem. Já i všichni ostatní jsme byli skrytí v lese u cesty. Jakmile byla cena dohodnutá, všichni jsme museli najednou naskákat do auta – ostatní muži, hyeny, opice… aby si to taxikář nerozmyslel. A ten byl samozřejmě k smrti vyděšen. Stejně jako zvířata…“
Za dva roky se do Nigérie Pieter Hugo vrátil. To bylo v roce 2007. Procházel si své zápisky z první cesty… a přišlo mu, že nejčastěji narážel na slova jako "dominance", "vzájemná důvěra" nebo "podřízenost". „Fotografie nezachycují jenom exotickou skupinu kočujících umělců v západní Africe. Jako červená nit se jimi táhne hlavní motiv celého příběhu: vztah lidí k sobě samým, ke zvířatům a k přírodě," vypráví Pieter Hugo.
Druhá návštěva tajemných krotitelů hyen byla úplně jiná. I na fotografiích je to vidět: jsou osobnější a méně formální.
Jedna fotografie, mnoho interpretací
Všechny fotografie však měly jedno společné – vzbuzovaly silné emoce – zvědavost, nedůvěru nebo odmítání. Mnoho organizací bojujících za práva zvířat autora snímků kontaktovalo a snažilo se zjistit, jestli takto chovaná zvířata netrpí a jestli to je v Nigérii běžné.
OBRAZEM: Ráj šelem v Africe. Kdo patří do velké pětky?
„Když jsem se ptal Nigerijců, jak se zvířaty zacházejí, příliš otázce nerozuměli. V jejich odpovědích se většinou objevovala témata jako obživa, nutnost a boj o přežití. Málokdo se zabýval právy zvířat. Evropané se neustále ptali na blaho zvířat, ale myslím, že problém je jinde. Možná by se spíš měli ptát, proč musejí tito lidé ulice chytat divoká zvířata, aby se vůbec uživili. Nebo jak se tito lidé dostali na okraj společnosti. Nebo proč se Nigérie, šestý největší vývozce ropy na světě, nachází v takovém mizerném stavu."
Podívejte se na video, tentokrát z Etiopie:
