Obrovská bouře na Saturnu zničila sama sebe. Zakousla se do vlastního ocasu

Jedna z největších bouří, jakou lidé kdy na Saturnu spatřili, měla zajímavý konec. Bouře se obrátila sama proti sobě…

Masivní bouře se stala obětí vlastního úspěchu - byla příliš velká, až pohltila sama sebe. Tzv. Velká jarní bouře byla tak velká (trvala neuvěřitelných 267 dní v letech 2010 až 2011), že obešla celou severní polokouli a její začátek (neboli hlava) se potkal s koncem (neboli ocasem).

Podívejte se, jak vypadá zima na Saturnu. Přichází jednou za 30 let

Had zakousnutý do vlastního ocasu

I po odeznění bouře dosud planeta pociťuje její následky - vznikl největší a nejteplejší bouřkový vír, jaký jsme kdy v solárním systému pozorovali. A vědci měli k pozorování lístky do první řady - tu nejlepší podívanou přinášela sonda Cassini (oficiální stránky zde).  Sonda Cassini studuje Saturn a jeho okolí od 9. března 2004 (to vstoupila do sféry Saturnova gravitačního vlivu, startoval však už 15. října 1997). Za tu dobu dokázala pořídit obrovské množství úžasných fotografií a výrazně pomohla k pochopení toho, jak funguje naše sluneční soustava. O bouři jsme už psali dříve: Bouře na Saturnu jsou osmkrát větší než celá Země.

Podívejte se na bouře zblízka (zdroj: Space.com):

 

Nyní se vědci domnívají, že se Saturn dosud z masivní bouře vzpamatovává. Je to poprvé, kdy měli vědci možnost pozorovat tak velkou bouři a s takovým závěrem, jako byl tento. Nikdo ale dosud netuší, proč finále bouře, tedy když se potkala hlava s ocasem, vedlo k jejímu útlumu. 

Podobně rozsáhlé bouře najdeme pouze na Saturnu. Hurikán podobných rozměrů by nikdy na Zemi neměl šanci obejít po celém obvodu - vždy by narazil na pohoří, nebo pobřeží, na jakoukoli překážku. Saturnova bouře je ale s těmi zemskými nesrovnatelná -  8krát překračuje plochu zemského povrchu.

Bouře známá i neznámá 

V nejintenzivnější fázi produkovala bouře více než 10 blesků za vteřinu. Dokonce i přístroj RPWS (Radio and Plasma Wave Science) s milisekundovým rozlišením, který veze na své palubě sondy Cassini, jen stěží dokázal rozlišit jednotlivé signály.

Analýze bouře se věnoval výzkum otištěný v odborném časopise Icarus. Vědci analyzovali data ze sondy Cassini a zjistili, že se před bouří na Saturnu objevilo 17 beztvarých skvrn (vědci je pojmenovali String of Pearls neboli šňůry perel). Na Saturnu pak vydržely několik let. Vědci si s nimi nevěděli moc rady, ale domnívali se, že jde o prvopočáteční projevy přicházející "megabouře" - šlo o průchody ve vrstvě mraků, kudy mohl unikat horký vzduch z vnitřku planety. Tyto skvrny se vyskytovaly na stejném místě, kde pak byla hlava bouře.

Obrovská hlava bouře, plná hromů a blesků, měřila v prosinci roku 2010 nepředstavitelných 4 250 kilometrů (dvě třetiny poloměru Země). Ale to byl jen začátek - rozšiřovala se až do délky 300 000 kilometrů a ovinula se téměř kolem celého Saturnu. V polovině června 2011 se setkala hlava a ocas bouře. Došlo ke střetu a "rozbití" hlavy na tři části a pak k jejímu úplnému zmizení.

Následky na sebe ale nenechaly dlouho čekat. Celá postižená oblast byla bouřkou ovlivněna - vědci pozorovali temnější mraky a změnu v rychlosti větrů.

 

Zdroj: NASA / Space.com
Image: NASA/JPL-Caltech/SSI/Hampton University

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.