Když jsem vyrůstal v Jižní Karolíně, byla nejstarší místa, jež jsem znal, také těmi nejdivočejšími. V Lowcountry, této zemi bariérových ostrovů a rýžových polí, která vznikala ještě před občanskou válkou, žily dějiny a přírodopis bok po boku. Krajina, která se prostírá mezi řekami Ashepoo, Combahee a Edisto, začíná 55 kilometrů jižně od Conway, kde jsme bydleli, a táhne se přes Georgetown a Charleston až k hranicím Georgie.

Historické události tato místa zalidňovaly a zase vylidňovaly. Zmizelá lidská přítomnost a překypující život v ACE Basin – ryby, savci i ptáci, nemluvě o hadech, mořských želvách a aligátorech – daly vzniknout dvěma fámám. Podle jedné prý stále ještě v nejnepřístupnějších bažinách číhají pumy. Podle druhé se na některých plantážích zdržují duchové. Spolehliví lidé viděli nevysvětlitelné věci. Řekli vám o tom jiní spolehliví lidé a vy si potají přejete tomu věřit.

Celou reportáž najdete v únorovém čísle National Geographic, které je v prodeji od pátku 6. 2. 2015.

Z Jižní Karolíny jsem odešel před více než padesáti roky. Za tu dobu dějiny velkou část té staré země znovu zalidnily. Přišla nová prosperita. Než jsem rodný kraj opustil, slýchal jsem o ostrově Kiawah, širém kraji znepokojivých dějin, a snil o tom, že se tam jednou podívám. Tamní plantáže bavlníku barbadoského již dávno zmizely, přesto bylo v mých očích to místo rájem – na jedné straně kilometry prázdných pláží, na druhé slané močály a říčky či potoky zaplavované přílivem, oddělené od sebe džunglí přímořského lesa.