Opravdoví mozkožrouti kolem nás

Pozorovat, jak se slunéčko mění v zombie, je ohromující, ale 
i hrozivá a smutná podívaná. 

Slunéčka jsou obvykle důmyslní a nenasytní dravci. Jediné slunéčko pozře během svého života až několik tisíc mšic. Slunéčka mají účinnou ochranu před většinou nepřátel. Jejich černočervené krovky, které lidem připadají tak roztomilé, jsou ve skutečnosti varovným vzkazem pro případného predátora: Tohle by tě mohlo mrzet! Je-li slunéčko v ohrožení, začne z kloubů na nohou ronit jedovatou krev. Útočník, ať už je to pták nebo jiné zvíře, ochutná hořkou krev a vyplivne ji i s jejím majitelem. Dravci se naučí, že je lepší držet si červenočerné krovky od těla.

Zdálo by se, že dravec chráněný před jinými dravci žije pohodlným hmyzím životem. To by ale nesmělo být lumčíků, kteří kladou svá vajíčka do živého těla slunéček.

Jeden z těchto druhů se jmenuje Dinocampus coccinellae a jeho příslušníci jsou velcí jako čokoládová zrnka, kterými se zdobí zmrzlina. Jakmile je samička lumčíka připravena klást vajíčka, usedne vedle slunéčka, rychle pod něj zasune kladélko a vpíchne do těla své oběti vajíčko spolu se směsí různých chemických látek. Když se z vajíčka vylíhne larva, začne požírat orgány, které vyplňují hostitelovu tělní dutinu.Přestože je slunéčko postupně zevnitř požíráno, na pohled vypadá pořád stejně. S nezmenšenou horlivostí útočí na mšice. Jenže jakmile stráví kořist, získanými živinami se nasytí jeho parazit. Během tří týdnů je larva lumčíka tak velká, že už může opustit svého hostitele a proměnit se v dospělého jedince. Dostane se ven štěrbinou ve vnější kostře slunéčka.

Zombie poslouží hostiteli a umírá

Přestože slunéčko je v tuto chvíli bez parazita, i nadále zůstává pod jeho nadvládou. Larva lumčíka se pod tělem hostitele mezi jeho nohama zakuklí a slunéčko zůstane nepohyblivé. A to je pro lumčíka ideální. Rostoucí kukla D. coccinellae je totiž nesmírně zranitelná a mohla by se stát potravou jiného hmyzu. Jenže jakmile se přiblíží některý z predátorů, slunéčko začne škubat končetinami, útočníka zastraší a vlastně působí jako tělesný strážce svého parazita. Tuto roli věrně hraje ještě týden do chvíle, kdy se dospělý lumčík prokouše z kukly, vyleze ven a odletí. A pak, ve chvíli kdy slunéčku skončí služba pro svého nezvaného pána, hmyzí zombie většinou umírá.

Tento pochmurný příběh si nevymyslel žádný scénárista. Lumčíci proměňují slunéčka v zombie na dvorcích a opuštěných parcelách, na polích a rozkvetlých loukách takřka všude. V celé Severní Americe, v Asii, jižní Africe i v Evropě – např. v Dánsku a Velké Británii, kde se tito lumčíci také vyskytují. Potíž s nezvanými hosty však nemají jen slunéčka. Vědci zjišťují, že stejný osud potkává řadu jiných hostitelských druhů – od hmyzu přes ryby až po savce. Ti všichni slouží svým parazitům, přestože přitom nakonec přijdou o život. A tak znovu a znovu vyvstává otázka: proč v přírodě nějaký organismus dělá všechno pro to, aby zajistil přežití svého trýznitele, místo aby bojoval o vlastní život? Služba tělesného strážce je jen jednou z ochranných funkcí, kterou hostitel svému parazitovi obstarává. 

Více se dočtete v aktuálním listopadovém vydání našeho časopisu.

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Nejčtenější články

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.