To, jak se jmenujeme, má vliv na výběr partnera i povolání, tvrdí vědci

Nomen omen – toto latinské rčení se používá v případě, kdy jméno osoby nebo název místa vyjadřuje charakteristickou vlastnost svého nositele. Podle psychologů je na něm víc pravdy, než byste věřili.

Nomen omen! Ovlivňují jména, jaké povolání si člověk vybere?
Nomen omen! Ovlivňují jména, jaké povolání si člověk vybere?
Zdroj: archiv

Jména ovlivňují způsob, jak žijeme své životy zřejmě ještě víc, než si myslíme. A není to pouze legrační příjmení, kvůli němuž se vám vysmívali ve škole. Pozoruhodného je mnohem víc.

Tak třeba aliterace. Američtí psychologové Richard Kopelman a Dorothy Langová zkoumali jména 42 457 manželských párů v USA. Zjistili, že případů, kdy jména obou partnerů začínají na stejné písmeno, je výrazně více, než by naznačovala – konkrétně o 8,3 procent. A to už vylučuje statistickou chybu. Pokud se připočítaly i přezdívky nebo zkratky jmen, bylo shodných jmen dokonce o 12 procent více.

Čím to? Autoři studie to vysvětlují velmi jednoduše: “Pravděpodobně proto, že aliterace (stejné hlásky na začátku slov) působí na člověka příjemně.“ Podle psychologů tedy aliterace fungují tak, že jsou pro lidský mozek příjemné.

Výraz nomen omen pochází od římského dramatika Tita Maccia Plauta (asi 250–184 př. n. l.), který ve své hře Persa (Peršan) použil formulaci nomen atque omen (latinsky "název a znamení zároveň"). V jeho hře se vyskytuje postava velmi zištné nevěstky, která se jmenuje Lucris (lucrum, lat. zisk). 

Jména nám však dokonce předurčují kariéru. Psycholog John Hoyland publikoval v časopise New Scientist článek pojednávající o lidech, kteří mají jména podobná svým povoláním. Vymyslel pro tuto situaci pojem nominativní determinismus; snažil se přitom pochopit, jak je možné, že zdánlivě náhodných shod je ve společnosti tolik.

Synchronicita - samé otázky a žádné odpovědi  

Podle Hoylanda je tato situace typickou ukázkou synchronicity. S tímto pojmem přišel v polovině 20. století K.G. Jung – jde o „spojitost mezi dvěma zdánlivě spolu nesouvisejícími událostmi“. Už Jung synchronicitu rád demonstroval na jméně, a to na jméně svém a svého velkého učitele Sigmunda Freuda. Jistě, může to být náhoda, že Freud (německy "radost") vymyslel „princip slasti a Jung (německy "mladý") se zase věnuje principu obnovení persony – ale je to náhoda značně bizarní. Jung to považoval za důsledek „nutkavosti jména“. 

Hoyland se podíval na veškerou literaturu, která k tomu tématu existuje, a tvrdí, že sice není doložitelný nějaký přímý vztah mezi jmény člověka a jeho zaměstnáním, lze však nalézt několik působivých náhod. Například v USA je podle něj vyšší šance, že se člověk jménem Denis nebo Denisa stane zubařem (anglicky dentist). Podle Hoylanda je to tím, že lidé mají vlastní jména raději než jiná. Jsou součástí jejich identity, a proto jim v životě přisuzují větší důležitost než jiným jménům. 

A proto je vyhledávají – respektive jsou přitahováni k místům a činnostem, které jim vlastní jméno připomínají. Hoyland pro svou hypotézu zatím nenašel statistické důkazy, zejména proto, že se tento problém velmi špatně studuje.

Příklady nomen omen z Čech i zahraničí:

Václav Větvička  -bývalý ředitel Botanické zahrady Praha Bob Diamond  -miliardář, šéf banky Barclays (diamond = angl. diamant)
Karel Šuk  -gynekolog Usain Bolt   -sprinter rekordman (bolt = angl. blesk)
Karla Mráčková  -hlasatelka počasí  Rich Ricci  -exšéf banky Barclays (rich = angl. bohatý)
Štěpán Svačina  -obezitolog  Scott Speed  -bývalý závodník F1 (speed = angl. rychlost)
 Petr Orel  -ornitolog Auguste a Louis Lumièrovi -vynálezci kinematografu (lumiere = fr. světlo)
Rudolf Chlad  -náčelník Horské služby  Larry Speakes  -mluvčí prezidenta Reagana (speak = angl. mluvit)

Tento fenomén je velmi dobře vidět ve vědě. Jen Huntová z university v Manchesteru v článku pro New Scientist tvrdí, že „vědci často tíhnou k oblasti výzkumu, která souzní s jejich jménem.“ Roku 2002 pak se stejnou hypotézou přišla práce Bretta Palhama pro časopis Journal of Personality and Social Psychology. I její autor se domnívá, že nás to "táhne k profesím, které nám připomínají vlastní jména…“

 FOTO: Thinkstock

Další případy synchronicity:

Související články