Peking: město, kde se architektura zbláznila. Proč je plný ptačích staveb?

Když Číňané mluví o slavných domech svého hlavního města, rádi říkají, že jsou ptačí.

Tři nejslavnější stavby, které daly Pekingu jeho moderní tvář, totiž mají s ptáky mnoho společného. Ale začněme pěkně popořadě… 

Během kulturní revoluce, kdy se předseda Mao rozhodl Čínu zmodernizovat, se na Peking poněkud zapomnělo. Nejvíc se bouralo – to odnesly především staré čtvrti úzkých uliček nazývaná huttongy. Stejným způsobem vzniklo největší náměstí světa Tchien-an-men. Ale s moderní, opravdu reprezentativní architekturou se v Pekingu začalo až v 80. a hlavně 90. letech 20. století. Největší perly slavných architektů však pocházejí z doby olympijských her. Tehdy se vláda rozhodla, že ze zaprášeného šedivého města udělá zářivou moderní metropoli, která ukáže celému světu, že Čína je velmocí třetího tisíciletí. Povedlo se to? 

Čína je země falešných značek. Srovnejte originály a padělky

Národní stadion neboli Ptačí hnízdo

První a nejstarší „ptačí“ stavbou v Pekingu je Národní stadion. Právě na něm proběhlo slavnostní zahájení olympiády roku 2008 a také se zde konal závěrečný ceremoniál. Stadion získal přezdívku podle tvaru – nosníky tvoří dohromady strukturu, která víc než připomíná ptačí hnízdo. 

Stadion je to opravdu monumentální, vejde se na něj asi 91 000 diváků. V explozivně rostoucím Pekingu ho však téměř nenajdete – ve městě neustále roste tolik vysokých staveb, že se mezi nimi relativně nízký stadion ztrácí. Stavba vznikla ve spolupráci čínského umělce Ai Weiweie a švýcarského studia Herzog & deMeuron. 

Úmyslem bylo, aby stadion skloubil dohromady tradici čínské architektury a moderních směrů stavitelství. Na čínskou tradici odkazuje zdánlivě náhodně se překrývající systém podpěr a trámů, který má při pohledu z dálky připomínat rozpraskanou čínskou keramiku. V budově se také odráží mnoho prvků čínské numerologie a také zásad feng-šuej. Postavit tento kolos trvalo 7000 dělníkům přes tři roky, a to přesto, že pracovali 24 hodin denně. Obyvatelé Pekingu jsou na stadion náležitě hrdí. „Zatímco budova CCTV je triumfem technologie, Ptačí hnízdo je vítězstvím myšlenky,“ říká se často. 

Připomeňte si, jak vypadal zahajovací ceremoniál letních olympijských her 2008:

 

Budova CCTV neboli Ptačí nohy

Oč víc si lidé váží stadionu, o to méně jim k srdci přirostla budova Čínské státní televize. Stavěla se 10 let a výsledkem je 234 metrů vysoké monstrum, které se většině obyvatel Pekingu vůbec nelíbí. Sice ho vytvořil renomovaný tým architektů z Německa (Ole Scheeren) a Nizozemí (Rem Koolhaas), ale do okolí příliš nezapadá. I mezi ostatními vysokými budovami v Pekingu CCTV trčí až příliš vysoko, ale největším problémem je tvar věže. 

Budova si získala rovnou dvě přezdívky. Ta slušnější stavbu označuje za „Ptačí nohy“ – věž je tak jakýmsi doplňkem k Ptačímu hnízdu. Ta méně lichotivá přezdívka, ale o to více používaná, je „Trenýrky“. Přesně tento tvar totiž při pohledu zespodu budova má… I mnoho architektů tvrdí, že stavba CCTV je vítězstvím architektury nad člověkem. Jedním z mnoha problémů stavby je to, že je tak vysoká, až není vidět. Ve věčném a velmi hustém pekingském smogu se horní část stavby ztrácí, zezdola jsou tedy vidět jen dvě kuří nohy…

O proměně Hongkongu si můžete přečíst v červnovém čísle National Geographic.

Aby se vůbec obří věž udržela na nohou, museli stavaři postavit velkou podzemní základnu, která zabraňuje tomu, aby dům nakláněl, nebo dokonce přepadl na jednu stranu. Také zlomený tvar věže má symbolický význam. Má připomínat, jak dramatický zlom se odehrál v poslední době v Číně a jak nakročená do budoucnosti tato země je. Hlavním problémem této stavby však není její vnějšek, ale spíš to, co se zevnitř vysílá. Všech 22 kanálů s miliardou diváků totiž pořád ještě vysílá strašný obsah a o nějakém zlomu si může nechat jen zdát… 

Při ohňostroji na oslavu roku 2009 odpálili z Trenek rachejtle tak silné, že zapálily nedalekou budovu hotelu Mandarin Oriental. A pak se divte, že má televize v Číně tak špatné jméno: 

 

Národní divadlo neboli Ptačí vejce

A do třetice ještě jeden ptačí symbol Pekingu. Stojí na exkluzivním místě, kousíček od (nechvalně) proslulého náměstí Tchien-an-men a jen pár kroků od Zakázaného města. Impozantní stavba je tak velká, že jen obejít ji trvá bezmála hodinu. Stála 400 milionů dolarů a při prvním i dvacátém pohledu jsou investované peníze dobře vidět. Dóm z titanu a skla je obklopen umělým jezerem a představuje obrovský kontrast oproti okolním ohavným komunistickým stavbám z 50. let. 

Divadlo navrhl francouzský architekt Paul Andreu a měl s tím spoustu trápení. Právě kvůli tomu, jak blízko důležitým místům čínské historie měla futuristická budova stát, musel Andreu velmi citlivě vyjednávat o každý detail. Nakonec uspěl a 212 metrů dlouhá stavba s výškou 46 metrů nakonec spatřila světlo světa roku 2007. Většinu návštěvníků ohromí hned příchodem – vchází se dlouhým koridorem, který vede pod zaskleným dnem umělého jezera. Celé to má připomínat symboliku feng-šuej; uvnitř se správně kombinuje všech 5 čínských živlů. 

Uvnitř divadla jsou tři sály s celkem 5 452 sedadly. Vláda přitom ručí za to, že asi tři čtvrtiny lístků mají dotované ceny, přijatelné i pro venkovany s nižšími příjmy. Ostatně dotovaná je celá stavba, podle odhadů z roku 2004 je její provoz tak drahý, že nemá šanci nikdy si na sebe vydělat. Vláda proto prohlásila, že účelem divadla není vydělávat a dotuje je ho z 80 procent… 

A jak vlastně získalo divadlo přezdívku Ptačí vejce? Podle obyvatel Pekingu připomíná vajíčko, které nějaký obří pernatec snesl místo do Ptačího vejce těsně k náměstí Tchien-an-men…

Podívejte se krátký dokument o stavbě divadla: 

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.