I v sebevětším městě, které přezařuje hvězdnou oblohu, zpravidla můžeme spatřit Měsíc. Znala ho každá kultura, je viditelný ze všech míst na Zemi a odedávna provokoval lidskou představivost. Právě díky tomu o něm vznikla nejedna legenda. Nad většinou z nich se v dnešním technickém věku s úsměvem pozastavíme, ale některým, zejména těm moderním, dodnes věří překvapivě mnoho lidí. A které jsou ‘nejpopulárnější’?

Jak vznikl Měsíc? Nová teorie dokazuje, že býval částí Země

1. Proměnlivá velikost Měsíce v průběhu noci

Občas se zahledíme na obzor, kde právě vychází Měsíc. V takovém okamžiku se často zdá neuvěřitelně obrovský. Když se na Měsíc zahledíme v průběhu noci, už to tak nevypadá. Čím to je? Vysvětlení je v tomto případě poměrně jednoduché. Tenhle efekt je způsobený prostou nedokonalostí lidského zraku a mozku. Jedná se o pouhopouhý optický klam. U horizontu se nám Měsíc zdá obrovský, neboť máme přímou možnost porovnat jeho velikost s rozměry objektů pro nás známými, jako jsou domy nebo stromy. Ve chvíli, kdy je Měsíc vysoko na obloze, takovou možnost ztrácíme, takže Měsíc vnímáme poměrně menší.

Ve výjimečných případech se skutečně velikost Měsíce může ‘změnit’. To je dáno tím, že Měsíc kolem Země neobíhá po kruhové, ale po eliptické dráze, takže se zákonitě někdy k Zemi dostane blíž než obvykle (do tzv. perigea). V případě, že je Měsíc navíc v novu nebo úplňku, jde o ‘superměsíc’.  Poslední taková událost nastala 6. května 2012. Měsíc v takovém případě může být o 15 % větší a 20 % jasnější než obvykle.

 
2. Podvržené přistání na Měsíci

Není populárnějšího moderního mýtu o Měsíci než podvržené přistání. Zlí jazykové tvrdí, že po povrchu Měsíce se ve skutečnosti nikdy nikdo neprocházel a přistání na Měsíci je jen superdrahá zábava pro masy. Tento mýtus vznikl v polovině 70. let. Proč by se něco takového mělo podle konspirátorů podvrhnout? Americká vláda prý měla nejeden důvod od odvedení pozornosti od války ve Vietnamu po dominanci ve studené válce a vesmírné závodění se nesmírně hodilo. Čím úspěšnější, tím víc pozornosti veřejnosti se k obloze upíralo. Nejoblíbenější ‘důkazy’ konspirátorů jsou absence prachu na Apollech po přistání nebo vlající vlajka. Prach je v podstatě poměrně lehké vysvětlit. Vzhledem k rozdílné gravitaci na Zemi a Měsíci se prach jednoduše nechová jako na Zemi, a tak nebyl důvod, aby jím byla Apolla pokryta. Vlání vlajky je zase jen klam fotografie.

Krom toho je poměrně jednoduché dokázat, že na Měsíc lidská noha vkročila. Kupříkladu vzdálenost Země od Měsíce se měří vysláním světelného pulzu na odrazovou destičku na Měsíci. V roce 2009 jsme do vesmíru navíc vypustili na oběžnou dráhu kolem Měsíce sondu Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která v detailu pořídila snímky míst, kde Apolla přistála.

 

3. Vidíme jen 50% Měsíce

Už na základní škole se učíme, že vidíme stále stejnou tvář Měsíce. Tohle prohlášení ale není stoprocentně pravdivé. Pohyb Měsíce okolo Země je totiž ve skutečnosti o něco komplikovanější než prostá elipsa. Měsíc totiž vykazuje takzvané librace - kolébání se. Ty jsou v měsíční zeměpisné délce způsobeny ekcentricitou dráhy Měsíce kolem Země, zatímco v šířce je má na svědomí fakt, že podobně jako osa Země je i osa Měsíce lehce skloněná.

Librace v zeměpisné šířce jsou přímo srovnatelné s tím, jak se na Zemi mění roční období. Navíc lze pozorovat malé denní librace způsobené jednoduše tím, že Země rotuje, a tak jako pozorovatelé nehledíme na Měsíc kolmo, ale z určitého úhlu. Librace nám umožňují zhlédnout v průběhu roku až 59 % měsíčního povrchu.

4. Měsíc způsobuje šílenství

Fascinace lidstva Měsícem nebere mezí, a tak není divu, že s ním začaly být spojovány různé psychické poruchy (a podíváme-li se na starší mytologii, v případě takových vlkodlaků i fyzické). Jedna z nejpopulárnějších teorií říka, že Měsíc způsobuje šílenství. Tahle teorie je v lidstvu poměrně silně zakořeněná, stačí se podívat kupříkladu na anglické slovíčko šílenství lunacy, které má kořen přímo v latinském výrazu pro Měsíc - Luna. Hledáním spojitostí mezi úplňkěm a sebevraždami, epileptickými záchvaty, hysterickými záchvaty a dalšími nepříjemnými stavy je dodnes poměrně populární vědeckou disciplínou, nicméně nikomu se zatím nepodařilo prokázat žádnou konkrétní spojitost.

O něco zajímavější je hledání spojitostí mezi úplňkěm a chováním divoké zvěře. V tomhle případě je jasné, že Měsíc ‘je vinen’. Kupříkladu vysoká zvěř je při úplňku prokazatelně méně aktivní než za novu. Tento fakt má poměrně racionální vysvětlení. Za úplňku jsou zvířata lépe vidět a jsou snadnější kořistí pro predátory. Takže žádné prapodivné šílenství. Jen a pouze pud sebezáchovy.

Jak bude vypadat Měsíc v den vašich narozenin? Podívejte se na vizualizaci!

5. ‘Temná’ strana Měsíce

Temná strana Měsíce je poměrně populární pojmenování, které ale právem můžeme použít maximálně v diskusi o populárním albu britské skupiny Pink Floyd. V případě našeho vesmírného souseda mluvíme spíše o odvrácené straně, neboť pokud bychom Měsíc pootočili a pozorovali ze Země jinou stranu, bude podobně jasný, jen kresba kráterů se změní.

Odvrácená strana není temná, je prostě a jednoduše neosvětlená pro zemského pozorovatele. Ve skutečnosti Slunce tuto stranu osvětlit může, jen pozemský pozorovatel to nemá šanci vidět. Jednoduše řečeno, mluvit o temné straně Měsíce je asi takový nesmysl jako mluvit o temné straně Země.

Slovo temná však dokonale popisuje mystérii, kterou lidstvo okolo odvrácené strany Měsíce vytvořilo. Ještě v padesátých letech minulého století jsme mohli narazit na zcela seriózní vědecké teorie zabývající se tím, zda-li má odvrácená strana Měsíce atmosféru nebo nikoliv.  

Úvodní foto: NASA