Velká válka, jak konfliktu dodnes říkají Britové, už je opravdu dávná minulost, a to, co dnes nazýváme Blízký východ, je českým zemím přeci jenom vzdálenější než proslulá evropská bojiště té doby. Že se ale vrhám do natolik neprobádané pustiny, to jsem zprvu netušil ani já.

Rád bych se pletl, ale zdá se, že z hlediska české vojenské historie začínají dějiny Blízkého východu až druhou světovou válkou. Každý ví o československých vojácích, kteří tehdy hrdinně bojovali po boku Britů u Tobrúku proti Němcům a Italům. I o tom, že tyto jednotky prošly tehdejší britskou mandátní Palestinou. Že tu ale Češi loajální své tehdejší vlasti bojovali už o čtvrtstoletí dříve proti Britům, nevedou v patrnosti ani oficiální česká místa. Nevědí o hrobech, a dokonce i historické zdroje jsou velmi chudé. V pražských vojenských archivech jsem ani přes velkou ochotu zaměstnanců nenašel žádné dobové fotografie.

Naštěstí jsou k dispozici sbírky, archivy a vědomosti různých badatelů, v Evropě i tady ve Svaté zemi. Asi největší znalec působení rakousko-uherských vojáků na Blízkém východě, Rakušan Peter Jung, už není mezi námi. Zůstala po něm ale vynikající kniha Der K. u. K. Wüstenkrieg (Österreich-Ungarn im Vorderen Orient 1915-1918).

I v Izraeli napoví o působení Čechů v jednotkách rakouského císaře paradoxně Němec. Doktor Norbert Schwake tu pečuje o německé válečné hroby a z toho titulu má v kompetenci hroby rakouské, což znamená i hroby vojáků pocházejících z českých zemí. Právě tento nadšenec a spisovatel se neváhal podělit o své poznatky stejně jako jeruzalémský historik George Hintlian. Vlastně máme štěstí, že se tito odborníci snaží tuto okrajovou část historie mapovat. Češi tu tehdy bojovali po boku tureckých vojáků tedy skutečných Turků, ale také bezejmenných Arabů, Kurdů, Čerkesů - ty házeli na frontě a u lazaretů do hromadných hrobů. Nešlo nutně o nějaké východní barbarství. Jen o něco lépe tu nakládali se svými muslimskými vojáky "vznešení" Britové.