Při odkrývání horního patra strojovny se podařilo několika šťastlivcům nahlédnout do bizardních míst. Postupně objevovali otvory, kudy procházely ovládací páky a jedním z nich bylo možné prolézt do podzemí.

Vybrali nejštíhlejšího muže. "Jakmile se odvážlivec ztratil, v podzemní temnotě nastalo zlověstné ticho. Po několika výzvách se z podzemí ozvalo – neskutečné, nádherné, úžasné," tak nějak líčil první okamžiky Josef Rídl z Přimdy, který se odkrývacích prací také účastnil. V podzemí se totiž zachovalo původní strojní vybavení leštírny. Na stolku ležela nádobka s vazelínou zapomenutá posledním strojníkem před asi sedmdesáti lety a představa, že oni byli první po tolika letech v podzemí byla naprosto vzrušující. Aby Arnoštova leštírna spatřila opět světlo světa, musela parta dobrovolníků několik dní odstraňovat vrstvy nánosů jehličí, kamenů, hrabanky, hlíny a větví. Pod tím se objevilo unikátní soustrojí.

Akci na odkrývání zorganizoval historik Zdeněk Procházka. Leštírnu objevil už před lety, kdy pracoval na své knize o sklářství v Českém lese. „Původně vyčnívala jen horní část kovové mašiny. Veliké rameno, kterým se najíždělo na dva leštící pulty," vyprávěl mi historik. Místo navštívil už v roce 1990. „Tehdy to bylo zapadané stromy a vlastně úplně zasypané. Kmeny jsem odstranil a pak ještě asi před šesti roky tam začal někdo kopat," popsal začátky odhalování leštírny. „Jde o významnou technickou památku. Lesy ČR nám přislíbily, že nad leštírnou postaví přístřešek," řekl Procházka. Přístřešek a zabezpečení bývalé továrny bude podle historika nezbytné udělat. „Rabují se lesy, rozebírají zříceniny. V minulosti jsem odkryl několik kovových věcí a ty pak někdo ukradl."

Provoz továrny je pojmenován po majiteli panství Waldheim a to Arnoštovi Malovcovi. Ten leštírnu založil někdy těsně po roce 1840. Leštírna dodávala skleněné tabule také pro výrobu benátských zrcadel a zanikla zrušením v padesátých letech minulého století. Objevitelé říkají, že je to škoda, ji nechat dále chátrat a pokusí se zachránit alespoň část včetně soustrojí. „To, co jsme v podzemí továrny objevili mně doslova vyrazilo dech. Stojí to za zveřejnění a také za zaznamenání do kroniky Přimdy pro příští generace," vypráví kronikář Přimdy Rídl, účastník vykopávek.

Očekávali nález strojovny jako 
z filmu

Práce na odkrývání leštícího stroje šly podle očekávání a trvaly několik dní. „Postupně se jedna po druhé vynořovaly dvě ocelové točny 
o průměru asi pěti metrů. Na těchto připevňovali dělníci v minulosti sádrou tabule skla, které byly leštěny horními rotačními kotouči za pomoci leštícího prášku, který se jmenuje potté," líčil dále kronikář a pokračoval: „Postupně se také objevovaly otvory vedoucí do podzemí, kterými procházely páky, ovládající chod stroje za pomoci transmisí. Očekávali jsme nález strojovny, kterou známe z filmu Vynález zkázy, Ocelové město a dalších Zemanových filmů. Všichni s napětím hledali vchod do podzemí v očekávání úžasného nálezu."

Obava byla také z přítomnosti metanu v podzemí, který mohl prvního průzkumníka zahubit. V suti, kterou dobrovolníci odklízeli, nalézali předměty denní potřeby zapomenuté na místě dávnou obsluhou stroje.

Původní vchod do podzemí sice hned nenašli. Ale muž, co se dostal dolů otvorem pro ovládací páky, spatřil v podzemí pronikající paprsek světla. Vcházel do strojovny právě v místech zavaleného vchodu. „Ten jsme pak odkopali a postupně mohli vlézt dovnitř," dodal Rídl.

Ještě jeden nález je překvapil. „Původně byla totiž leštírna poháněna vodou přes vantroky a vodní kolo. Jeho zbytek byl také nalezen. Jde o jeho osu. S postupem technické revoluce byla místo vodního kola nainstalována turbína, která poháněla dynamo a vyráběla proud, ten zas poháněl leštící kotouče," popsal Rídl s tím, že turbína i elektromotory se ztratily již před druhou světovou válkou, budova pak byla rozebrána během válečných a poválečných let.

Chcete se vypravit na místo Arnoštovy leštírny a poznat něco ze zašlé slávy sklářství v Českém lese? Vypravte se po zeleně značené naučné stezce ze Staré Knížecí Hutě (Kousek od Lesné na Tachovsku). nebo mi napište na antonin.hribal@denik.cz, domluvíme se a rád vám místo ukážu.