Pozvednutý delfín. Svezení na velrybě je evoluční výhoda i skvělá hra

Spolupráce zvířat různých druhé není v přírodě úplně běžná. Existuje sice spousta nakašírovaných fotografií, ale reálných případů najdete v přírodě jen minimum.

Pozvednutý delfín. Svezení na velrybě je evoluční výhoda i skvělá hra

V lednu letošního roku zdokumentovali mořští biologové monitorující kytovce nedaleko Honolulu podivné chování delfínů tuponosých. Osm těchto chytrých tvorů se u pobřeží ostrova Kauai setkalo s párem keporkaků. Dva dospělí delfíni jim vypluli vstříc – zpočátku se klouzali po vlnách, které za sebou velryby nechávají. O chvíli později však delfíni zkřížili dráhu keporkaků zrovna momentě, kdy se velryby vynořovaly k nadechnutí. 

Velryba o tom zjevně věděla, 150 kilogramů těžký náklad na hlavě nemohla nezaznamenat. Delfín se na ni položil tak, aby bylo jeho tělo v rovnováze a velryba ho pak jemně zvedla vzhůru. Delfín byl celou dobu prohnutý, jako by se snažil co nejlépe si prohlédnout svět nad vodou; nesnažil se přitom sklouznout do vody. To udělal, až byla velryba téměř vztyčená – pak se spustil dolů a zamířil k ostatním ze svého hejna. 

Úvodní fotografie zobrazuje právě tuto situaci – stejně jako menší černobílé fotky v textu. Ale to ještě není všechno; u Havaje pozorovala jiná skupina biologů takřka totožnou situaci – a navíc ve stejnou dobu. 

Mezidruhové hry

Dospělá samice delfína tuponosého připlavala k samici keporkaka, která se starala o několikatýdenní mládě. Všechny tři zvířata nejprve zmizela pozorovatelům pod hladinou, ale když se pak vynořila, ležela delfínovi velryba na hlavě. Obě zvířata to asi bavilo, jinak se nedá vysvětlit, proč by to velryba ještě pětkrát zopakovala. Celkem si takhle oba kytovci hráli téměř devět minut, delfín přitom ležel keporkakovi na hlavě nebo na břiše, podle toho, jak se velryba vynořovala. Ani v tomto případě se delfín hře vůbec nebránil… 

Série fotografií i video studovali mořští biologové z odborného časopisu Aquatic Mammals. Vyloučili, že by se jednalo o obrannou strategii velryb, které by se tak bránily před dotěrností delfínů. Stejně tak se podle nich nejednalo o snahu pomáhat delfínovi. 

Mořský biolog Paul F. Norris na svém (mj. výborném) blogu napsal, že vysvětlení je zřejmě jednoduché – delfíni a velryby si hráli. Podařilo se mu na serveru You Tube najít několik podobných situací, na jednu se můžete podívat níže. Podle Norrise je hra cestou, jak inteligentní mořští savci mohou lépe poznávat své okolí, zlepšovat své tělesné schopnosti a analyzovat, kdo jim není v oceánech nebezpečný.

Norris však také tvrdí: “Když odhlédneme od očividných evolučních výhod, zdá se mi, že zvířata si prostě občas na pár minut ráda orazí. Místo, aby se snažila přežívat, prostě se baví a radují se ze života…“

Podívejte se na video:

 

FOTO: http://animalwise.org/

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.