Nedlouho poté si August Hofmann, Perkinův profesor chemie, všiml, že barvivo reagovalo se vzduchem. Tuto reakci vytvořila molekula para-fenylendiamin, neboli PPD, jež je základem většiny barev na vlasy, které se dnes prodávají.

Přesto, že jsou vlasy, podobně jako vlna, proteinovým vláknem, barvící proces textilií nelze duplikovat na lidskou hlavu. Abyste obarvili vlnu, musíte ji vařit přibližně hodinu v kyselém roztoku. Ekvivalentem pro vlasy je chemická koupel v amoniaku. Amoniak totiž odděluje ochranné proteinové vrstvy, což umožňuje barvicím složkám proniknout do vlasu až k základnímu pigmentu.

Blondýny vs brunety

Melanin dává barvu lidské pokožce, očím i vlasům. Poměr eumelaninu a pheomelaninu pak určuje vaši přirozenou barvu vlasů. A právě velikost a tvar molekul, které melanin vytvoří, pak dává jedinečný tón barvě vašich vlasů. Například blondýnky a brunetky majít přibližně stejný poměr eumelaninu a pheomelaninu, ovšem dámy se světlou hřívou mají celkově nižší počet těchto molekul.

Mohlo by vás zajímat:

• Když se připravují na svatbu Somálky, bolí to
• Nanočástice mohou v budoucnosti pomáhat při léčbě rakoviny
• Neuvěřitelný souboj: Tahle buňka likviduje rakovinu

Kromě amoniaku obsahují barvy na vlasy také peroxid vodíku, zesvětlující činidlo. Ten slouží ke dvěma účelům, jednak reaguje s melaninem ve vlasech a odstraňuje jeho přirozenou barvu a také provokuje reakci mezi molekulami PPD. Chemici brzy zjistili, že pokud přidají sekundární molekuly, tzv. vazební, mohou manipulovat s chemikáliemi a znásobit tak množství barevných odstínů.

Primitivní techniky

Celých 125 let byla základem barvení vlasů oxidační reakce PPD. David Lewis, profesor na univerzitě v Leedsu ve Velké Británii to považuje za bláznovství. "Vím toho mnoho o barvivech v textilním průmyslu, máme k dispozici technologie, o kterých se nám dřívě ani nesnilo. Proto nerozumím tomu, proč stále pokračujeme v primitivních technikách, co se týká barvení vlasů?"

Lewis působil jako konzultant pro kosmetické firmy a byl vždy nepříjemně překvapen, když trvaly na použití starých oxidačních vzorců. Lewis tvrdí, že problém tkví v tom, jak obarvení vlasu funguje: molekula barvy se podle něj stane během procesu vytvoření krásných hnědých kadeří elektronovým lapačem. Ty agresivně dráždí pokožku a způsobují alergické reakce případně mohou podle Lewise poškodit i DNA.

Hazard se zdravím

V roce 2001 proběhla studie na Univerzitě v jižní Kalifornii, jež došla k závěru, že ženy, které si barví často vlasy, mají dvakrát vyšší riziko vzniku rakoviny močového měchýře, než ty, které si ponechají přirozenou barvu. Na základě této studie Evropská komise pro bezpečnost spotřebitele doporučila, aby EU přehodnotila regulace ohledně barev na vlasy. Vědci i nadále poukazují na to, že lidé, kteří často mění odstíny své kštice se vystavují vážnému riziku vzniku rakoviny.