Odhalit princip sexuálního výběru na fosilích není nemožné. Tvrdí to alespoň vědci ve své studii otištěné v odborném časopise Trends in Ecology and Evolution. Spoluautorem je Darren Naish z University of Southampton.

Hlavně najít partnera

Termínem "pohlavní výběr" máme na mysli evoluční tlak, který souvisí s druhovou schopností zahánět protivníky. Pohlavní výběr je současnou evoluční biologií považován za jeden z nejvýznamnějších aspektů evoluce. Tak jej vnímal i Darwin, ale jeho následovníci to až do poloviny minulého století víceméně přehlíželi. Pohlavní výběr může udělat z jinak pro přežití nevýznamného fenotypu (tj. soubor všech pozorovatelných vlastností a znaků živého organismu) fenotyp neobyčejně výhodný, nebo naopak nevýhodný.

Může dokonce působit proti běžným tlakům výběru, a pořádně tak "zamíchat kartami". Mohou tak úspěšně přežívat tak často v této souvisloti zmiňovaní pávi. Kdybychom nebrali v potaz pohlavní výběr, obrovské a zdobené ocasy pávů by nikdy nemohly vzniknout - ocasní pera jsou těžká, složitě se o ně musí samec starat, činí ho velmi nápadným a hlavně mu komplikuje pohyb, natož únik před nepřítelem. Barevný ocas u páva ale plní zásadní funkci - podle jeho velikosti a vzhledu si vybírají samičky partnery.

Tento proces můžeme pozorovat u žijících zvířat, ale o vyhynulých tvorech jsme toho dosud mnoho nevěděli. Nebo jsme si mysleli, že to nemůžeme zjistit. Paleontologové ale nedávno přišli na to, jak si s tím poradit. Otevírá se nám tak sexuální život vyhynulých zvířat, o jakém jsme dosud neměli ani ponětí.  

Zkameněliny vyhynulých zvířat odhalily umně vyvedené hřebínky, rohy, límce a jiné struktury, které svým vzhledem napovídaly, že mohly hrát nemalou roli v pohlavním výběru. Ale stále bylo těžké odlišit, jestli nehrály rolli třeba při přijímání nebo získávání potravy, unikání predátorům, hlídání tělesné teploty a podobně.

Pohled do minulosti

Vědci z Vertebrate Palaeontology Research Group na University of Southampton dokázali, že nám sexuální život vyhynulých zvířat nemusí být tak docela utajen. "Fosilie nám poskytují mnoho důkazů, že pohlavní výběr hrál u mnohých vymřelých druhů hlavní roli," říká Darren Naish. "Pozorováním žijících zvířat můžeme získat analogie s chováním vyhynulých zvířat a odvozovat, jak měly určité rysy vliv na větší úspěch u partnerů během námluv a rozmnožování." Jako příklad ze současnosti nám poslouží již zmiňovaný páv se svým ocasem nebo los s parohy.

 Dokrot Naish a jeho kolegové tvrdí, že fosilie nesou informace o tom, že i dříve existoval sexuální výběr - například "výzbroj" určenou k boji, zlomeniny ze soubojů nebo zdobení těla (například hřebínky u dinosaurů). I samotný sexuální dimorfismus (rozdílný vzhled samců a samiček) u vyhynulých tvorů může na pohlavní výběr ukazovat. Podobně jako znaky u sexuálně zralých jedinců, které u nedospělých živočichů chybí, ukazují na totéž.