Příběh Lékařů bez hranic: Jak jsme vyléčili jednu nemocnou duši v Jižním Súdánu
Přečtěte si jeden příběh 30letého Khaleda. Psychologická pomoc lidem s traumaty je totiž stejně důležitá jako jakákoli jiná léčba.
Řekl také, že byl vojákem, ale neprozradil kdy a jak dlouho…
Athena Viscenti se nedávno vrátila z Jižního Súdánu, kde pracovala jako zdravotnický koordinátor Lékařů bez hranic v uprchlickém táboře Jamam v oblasti Maban.
Athena spolu s uprchlíky vyškolenými k poskytování psychologické pomoci sestavila tým pro péči o duševní zdraví, který pomáhá obyvatelům tábora se zvládáním stresu a traumat, vyhledává závažnější případy a odkazuje je do péče specialistů. K osvětě v oblasti duševního zdraví byla také vyškolena skupina 13 hudebníků, zpěváků a herců, která každý týden vystupuje na různých místech tábora… Athena vypráví příběh jednoho z pacientů, který zanechal hluboký dojem u všech členů týmu…
Jeden z tisíců
Khaled* je 30letý vysoký a hubený muž z pohoří Ingessana ve státě Modrý Nil v Súdánu. Poprvé jsme si ho všimli, když zmatený a neupravený zabloudil do našeho areálu v doprovodu jednoho ze svých přátel, který pro nás pracoval. V té době v táboře ještě nebyl program péče o duševní zdraví, ale jen co jsem přijela do tábora jako koordinátor pro záležitosti duševního zdraví, poslali jsme pro něj.
Promluvila jsem s ním prostřednictvím tlumočníka, ale odpovídal většinou jen šeptanými slabikami a gesty rukou. Říkal, že byl ženatý, ale jeho manželka ho opustila, protože „jeho hlava není v pořádku“. Když jsme se ho zeptali, jestli má děti, zvedl tři prsty. Řekl také, že byl vojákem, ale neprozradil kdy a jak dlouho. Předepsali jsme mu antipsychotika.
Marný boj?
Khaled se na kliniku ještě jednou sám vrátil. Stále nemluvil, ale usmíval se, dokázal navázat oční kontakt a měl na sobě čisté oblečení. Několik dalších dnů nás sledoval, když jsem s tlumočníkem navštěvovala tábor. Pak jsme o něm nějakou dobu neslyšeli. Nebyl k nalezení u své rodiny, ale řekli nám, že žije ve stanu své ženy. Tam jsme ho však nemohli navštívit, protože jejich část tábora byla zrovna zaplavená a nedostupná. Jednou odpoledne se objevil u dveří kliniky, špinavý a trpící jasnými sluchovými halucinacemi. Škubal hlavou a mluvil do prázdna. Požádali jsme ho, aby počkal na naše zdravotníky, ale on mezitím odešel. V táboře jsme tedy rozhlásili, že ho hledáme, ale nikdo se neukázal.
Náš sekretář Hamid byl mnoho let učitelem ve státě Modrý Nil a zná spoustu lidí a jejich vzájemné vztahy. Jednoho dne na klinice uviděl Khaledova otce Anura a přivedl ho k nám. Anur je šejk (komunitní vůdce) ve své vesnici. Řekl nám, že s Khaledem od propuknutí jeho nemoci nemají dobré vztahy. Khaled se stal mezi lidmi dobře známý pro své neustále bloudění táborem. Anur nám také pověděl, že Khaled byl dříve velmi oblíbený a respektovaný, dobře zpíval a hrál na rebaba (tradiční nástroj připomínající banjo). Otci jsem řekla, že bych si ještě před svým odjezdem z Jižního Súdánu přála vidět Khaleda hrát a zpívat. Slíbil, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby Khaleda přivedl na kliniku, ale syna ani otce jsme pak několik týdnů neviděli.
Nakonec Khaled přišel sám, zase umytý a klidný. Náš ošetřovatel Robert se chtěl ujistit, že Khaled tentokrát bude brát své léky, a tak ho požádal, aby se ještě jednou vrátil s někým z rodiny, kdo na něj bude dohlížet. Khaled poslechl a vrátil se s bratrancem, který slíbil, že na něj dá pozor.
Když mu léky došly, sám si přišel pro nové. Byl klidný a milý, usmíval se a zdravil mě anglicky. Tou dobou už nám několik lidé z tábora řeklo, jak jsou rádi, že se zotavuje.
Vydali jsme se do části tábora spadající pod autoritu Šejka Anura. Khaled nás přišel přivítat a ukázal nám svého sedmiletého syna. Přišla za námi také jedna žena, která viděla Khaledovo uzdravení, a požádala nás o pomoc pro svého manžela, který se uzavřel do sebe a odmítá vycházet ze stanu.
Zatímco jsme s ní mluvili, dorazil Šejk Anur. Poděkoval nám za vyléčení syna, za to, že „je zpátky ve svém těle“. Jako vyjádření díků nám dal amulet, který prý chrání před hadím uštknutím. Když ho máte na sobě, had vás nekousne, ani kdybyste na něj šlápli. Anur je zjevně také respektovaný kujur – šaman.
Požádali jsme Khaleda, jestli by se nepřidal k hudebnímu vystoupení plánovanému na stejný den. Po skončení divadelního představení si půjčil rebaba a zahrál několik písní. Lidé si nadšeně říkali o přídavek. Pověděli mi, že Khaled kdysi v Modrém Nilu hrával v rádiu. Muzikanti z naší skupiny říkali, že hrát s někým tak známým je pro ně čest a že se rádi podílejí na činnosti, která mu pomáhá k uzdravení.
*Jména byla změněna pro ochranu soukromí pacientů.
Úvodní foto: © MSF/Christina Jo Larsen
Lékaři bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF) jsou mezinárodní humanitární organizace, která poskytuje odbornou zdravotnickou pomoc lidem v ohrožení a v případě krizí. Lékaři bez hranic mají v současnosti více než 2 500 mezinárodních a 25 000 místních spolupracovníků, kteří poskytují zdravotnickou pomoc ve zhruba 65 zemích světa. Lékaři bez hranic poskytují zdravotní péči převážně v zemích, ve kterých nefungují nebo zcela chybí jakékoliv zdravotnické struktury, často v odlehlých a těžce přístupných oblastech.
Podpořit Lékaře bez hranic můžete nejen jako člen mise, ale také coby dárce nebo dobrovolník. Více informací naleznete na www.lekaribezhranic.cz.
Lékaři bez hranic zveřejnují pravidelné zprávy, rozhovory, svědectví pacientů, videa a fotografie o situaci v krizových oblastech a poskytované pomoci. Bližší informace lze nalézt na:
Web: www.lekari-bez-hranic.cz Facebook: www.facebook.com/lekaribezhranic
Twitter: twitter.com/msf_czech YouTube: www.youtube.com/msfczech
