Příběh masek

Masky nejsou jen  povrchním  turistickým artiklem, ale hlubokou součástí  srílanské kultury.

Příběh masek

Ambalongodu jsem poprvé spatřil přes zamžené sklo motorové rikšy. Z nebe podebraného  jako monokl se spouštěly liány vody. Vylezl jsem z „tuk-tuku“  a rychle přeběhl ulici. V odraze  hotelových dveří se můj obličej zjevil jako barvami rozpitá maska. Jihozápad Srí Lanky  se  ocital  v sevření prudkého monzunu.

Když déšť asi po hodině polevil,  vydal jsem se směrem  k cíli, kvůli kterému jsem do Ambalangody vážil cestu. Již po staletí se zde vyřezávají a kolorují masky, jejichž “výrobní tajemství” se předává z generace na generaci. Masky, které nejsou jen  povrchním  turistickým artiklem, ale naopak  hlubokou součástí  “srílanské” kultury .

Malou rodinnou dílnu nacházím na samém konci vesnice. U vstupu se mě hbitě ujímá stařešina Aresha. Když  zjistí, že jeho masky nechci koupit, jeho tvář se stáhne emocí rozladění.“Rád bych se ale o nich dozvěděl něco bližšího,” zkouším rozptýlit jeho zklamání. Nakonec  snad Areshu o svém zájmu přesvědčím, protože mě nejen provede dílnou, ale seznámí i se svou širší rodinou, která s ním sdílí rodný dům.

“Masky, co se pamatuju,  vyrábíme z cedrového dřeva,” vypráví mi poté, co usedneme ke stolu a on si krátce usrkne  ceylonského čaje. “Rozdělujeme je na tří základní druhy…Raksha, Kolam a Sanni. První dvě se používají  na divadle a  při tanečních obřadech, třetí při nemoci.”

“A mohl bych ty tance někde vidět?”, ptám se zvídavě Areshi. “Když si přichvátneš, tak v Sinegamě dnes začíná menší svátek .”Ale pospěš si , ve dvě ti jede autobus.”

Vesnice Sinegama už to odpoledne praskala ve švech. Ze slavného  buddhistického centra Kandy se sem totiž přestěhovala “úplňková slavnost” Perahera. Vedle tanečních škol, které se sjely z celé země a shromažďovaly se kolem chrámu, se srotil i i obrovský špalír diváků, který již stačil ucpat hlavní příjezdovou  cestu.

Podvečer začalo slavnostní defilé všech myslitelných barev, kultur a pohybů, které jen dokáže život vytvořit. Vedle tradičních tanců a masek z Ambalangody se promenovaly i i ty, které mají vztah k hinduismu, jako opičí král Hanuman.

Atmosféra večera  houstla. Z brány se vyvalili první sloni. Vyšlehly plameny  a dav se stal neudržitelným. To vše připomínalo jeden obrovský květ, který  se na  zpomalených záběrech National Geographic Channel nalévá až k prasknutí a pak vybuchuje v ohnivých gejzírech až do samého rozednění…

Masky z Ambalangody
Mají na Sri Lance bohatou kulturní tradici.  Divadelní a taneční  masky (kovil)  se uplatňují v obřadech Yakun a Kolam natima . Zvláštní pozornost si zasluhuje třetí druh masek, který se uplatňuje při léčení nemocí formou  exorcismu (tovil). Při rituálu zvaném Sanni Yakuma si šaman (edura) nasazuje tu nejvhodnější masku z 18- ti  masek démonů a pomocí ní a obřadního tance se  snaží léčit  nemoci (sanni). Rituál končí tím, že se šaman zjeví v masce “vrchního démona” Maha Koly, která obvykle v miniaturní podobě zahrnuje všechny ostatní démony. Kořeny tohoto systému, jak ukázal náš indolog Otakar Pertold, jsou založeny na (ayur)védském výkladu vzniku nemocí a jejich léčení. V současnosti se masky uplatňují především na veřejných a divadelních představeních a ztrácejí svou původní funkci, se kterou se však dodnes můžeme zřídka setkat kupříkladu v odlehlejších a izolovanějších oblastech a u sinhálských etnik.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Nejčtenější články

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.