Příběh ukrytý ve fotografii: Syrský okamžik štěstí zlomený hrůzou
Fotograf Bassam Khabieh se vydal do Damašku spolu s konvojem Syrského Červeného půlměsíce, který vezl důležitou lékařskou pomoc a pomůcky pro aktivity, které pomáhají dětem postiženým válkou. Děti se sbíhaly kolem a usmívaly se do jeho objektivu. A pak na konvoj dopadl granát…
"Pokaždé, když jsme zastavili, se kolem seběhly děti. Byly šťastné - věděly, že dostanou léky a jídlo. Můj fotoaparát byl pro ně také atrakcí. Smály se a pózovaly a pak si své snímky nadšeně prohlížely," vypráví Bassam mírumilovný začátek smutného příběhu.
"Seděl jsem na kraji chodníku a děti se seběhly kolem mě. Jako první jsem vyfotil Ghazal, když vyděla svůj portrét na displeji, vypadala šťastně. Její sestra Judy držela v náručí dítě, kterému říkaly Suhair. Judy mě požádala, abych ji vyfotil, jak dává pusu miminku. V tu chvíli odněkud spadl na konvoj granát. Ve vteřině bylo všude kolem spousta prachu, krve a dětského pláče. Zemřela dobrovolnice z Červeného půlměsíce, mnoho dalších bylo zraněno…" Bassam nevěřil svým očím. Šťastná chvíle se během okamžiku proměnila v peklo. Děti byly vyděšené a křičely hrůzou. Kousek od nich padla k zemi dobrovolnice pokrytá krví.
"Zvěčnit ten okamžik byla pro mě výzva. Věděl jsem, že za chvíli může vybuchnout další granát. A také se to stalo. Během vteřiny mi hlavou prolétlo spousta otázek. Mám se běžet schovat jako ostatní? Mám pomoci odnášet zraněné? Utišit křičící děti nebo plakat s nimi? Nebo zachytit vše, co se právě děje?" Bassam líčí děsivou chvíli, při které vznikla právě tato fotografie. Jak dlouho trvá, než se život změní v popel a krev? Stačí jen pár vteřin…
"Poprvé jsem viděl, jak se nevinný dětský smích promění v křik, strach a slzy. Vteřinu před výcbuchem byly všechny ty děti šťastné…"
