V podstatě se erupce postaraly o ohromný skleníkový efekt. Do ovzduší se vypařily miliardy tun skleníkových plynů.

Roli detektivů v případě největší masové vraždy vystupují geologové, kteří analyzovali epicentrum místa činu na Sibiři a své obvinění vyslovili ve středu na výročním zasedání Americké geofyzikální unie.

S pomocí počítačového modelu zrekonstruovali ničivé účinky vulkanické aktivity, která probíhala v tzv. sibiřské pasti . Byla to poměrně dlouhá epocha, kdy vznikly ohromné vrstvy lávy a vyvřelých hornin o přibližném celkovém objemu tří milionů krychlových kilometrů. Epické katastrofě podlehlo přes 96 procent mořských a 70 procent suchozemských živočišných druhů.

Pro srovnání,dopad asteroidu či binární komety, který ukončil vládu dinosaurů a umetl cestu savcům, zničil jen 85 % druhů. V permu erupce vyhladily trilobity a žraloci, ryby a plazi měli namále.

Vytvoření časových sledů a souvislostí

Podezřelých kandidátů na hlavního viníka velkého vymírání v permu bylo více, kromě sibiřské pasti šlo znovu o možný dopad komety, změny klimatu a následek rozpadu superkontinentu. Souviselo to mimo jiné s problematikou datování hornin, které je zatíženo značnou chybou.

“Určili jsme přesněji časování sibiřské pasti a doložit, jak magmatická aktivita předcházela vymírání druhů,” řekl Seth Burgess z MIT, který se na výzkumu podílel. Přesnějšího datování dosáhl tým s pomocí analýzy na základě přítomnosti uranu a olova. Možnou chybu se tak podařilo omezit na několik tisíc let.

“Vymírání na základě analýzy vzorků a fosilií z Ruska a čínského Mej-šanu probíhalo před 251 941 000 lety s rozptylem plus-minus 37 000 let. Přičemž aktivita v sibiřské pasti začala před 252 280 000 lety , plus nebo minus 11 000 let,” upřesnil pro server LiveScience Burgess.

Deště kyselé jako citron

Likvidace živočišných a rostlinných druhů zabrala jen několik tisíc let a bylo poměrně rychlé. Velkou roli sehrála především náhlá změna klimatu spojená se skokovou změnou průměrných teplot o 8–14º C. Výrazným rysem změny byla také proměna ve složení atmosféry s ohledem na obsah kyslíku a uhlíku.

“V podstatě se erupce, kdy magma prorazilo sedimentární horniny, postaraly o ohromný skleníkový efekt. Do ovzduší se vypařily miliardy tun skleníkových plynů a toxických kovů, společně s popílkem,” vysvětluje geochemik Stephen Grasby z Kanadské geologické služby. Podle počítačového modelu sibiřská past poslala do atmosféry přes 1200 miliard tun metanu a 4000 miliard tun oxidu siřičitého.

Kromě globálního zahřívacího efektu oxidu uhličitého a metanu, bičovaly severní polokouli pravděpodobně navíc kyselé deště, jejichž pH bylo údajně srovnatelné s neředěnou citronovou šťávou. Toxické plyny z odpařené horniny navíc spustily chemické reakce, které zdecimovaly ozonovou vrstvu. Všechno živé bylo vystaveno UV záření se škodlivými účinky na DNA.