Proč mají ženy velká prsa? Může za to změna sexuálního chování pravěkých primátů

Dříve se biologové i antropologové domnívali, že tvar a velikost ženských prsou souvisí především s kojením a starostí o potomstvo. V poslední době ale přibývá náznaků, že hlavní příčinou vzniku prsou je sexualita.

Proč mají ženy velká prsa? Může za to změna sexuálního chování pravěkých primátů

Slavný antropolog Desmond Morris, expert na chování našich polozvířecích, pololidských předků přišel s velmi odvážným vysvětlením. V knize Nahá opice (vyšla i česky v nakladatelství Mladá fronta) se zamýšlí nad dnešní podobou lidské sexuality. A zjišťuje, že většina našich pohlavních zvyků má původ v pradávných dobách, kdy naši předkové teprve začali ztrácet srst… 

Francouzky a sex: pověry a mýty obstály proti vědecké studii

Morris tvrdí, že člověk, kterého přezdívá nahá opice, se ve všem podstatném chová stejně jako ostatní primáti a naši předkové. Týká se to samozřejmě také tak důležité vlastnosti jako je sexualita. „Nahá opice má všechny základní sexuální vlastnosti jako její předci, pralesní plodožraví lidoopi. Tyto charakteristické vlastnosti byly později drasticky přizpůsobeny loveckému způsobu života v otevřené krajině a pak se ještě musely přizpůsobovat vývoji stále složitější a kulturně determinované společnosti," píše Morris. A jak to tedy je s velikostí prsou? 

Podle Morrise hrála jejich vývoji klíčovou roli sexualita – respektive sexuální polohy, které si naši opičí předkové oblíbili. Morris vychází z toho, že co se týká kojení, nejsou větší prsa žádnou výhodou. Samice současných primátů mají prsy jen o něco větší než samci a k zachování zdravého a životaschopného potomstva to bohatě stačí. Na několika příkladech také dokazuje, že velká prsa jsou pro kojence dokonce komplikací… 

Za vším hledej sex

Podle slavného antropologa se větší prsa začala vyvíjet teprve tehdy, když se u našich předků začínala rozvíjet rafinovanější sexualita. Při nejobvyklejší sexuální poloze, kterou zvířata i primáti používají, tedy když samec přistupuje k samici zezadu, neznamenají větší prsa žádnou výhodu. Když však pravěcí předchůdci lidí, z doposud neznámých příčin, objevili polohu, již dnes nazýváme misionářskou, začala mít velikost prsou větší význam. Při sexuálním kontaktu tváří v tvář totiž přestaly fungovat boky jako nejerotičtější část těla – samci objevili, že vzrušení jim poskytují také jiné části samičího těla. 

A protože samci byli zpočátku fixovaní na pohlavní znaky umístěné v dolní polovině ženského těla, začala se jim prsa samic vizuálně přizpůsobovat. Oválný tvar i velikost prsou tak začaly připomínat sedací partie, které byly do té doby nejerotogennější zónou. Právě tak i zvětšené narudlé dvorce a bradavky mají připomínat ženské vnější pohlavní orgány. Čím větší prsa, tím větší pozornost taková samice vyvolávala. Jak vidět na pravěkých soškách venuší, na muže to zabíralo. A díky setrvačnosti našeho chování to funguje dodnes – muže velká ňadra fascinují pořád. Podle Morrise jde v tomto procesu o úžasnou ukázku evoluce. Ta zařídila, aby se (zřejmě velice rychle) změnila funkce orgánu z čistě reproduktivního na sexuálně stimulační. 

Když jsme ještě byli chlupatí…

Antropologové jako Morris věří, že návyky, které jsme získali v dobách, kdy jsme ještě byli opicemi, ovlivnily nejen naši sexualitu, ale vlastně celou naši kulturu. Jako příklad se často uvádí například úprava vlasů. U opic a primátů je starost o srst a její kvalitu často věcí bytí a nebytí – pokud se zvíře o srst nestará, může kvůli parazitům a hmyzu i zemřít. Kvalitní a upravená srst je tedy dokladem zdraví a společenské prestiže – silní členové tlupy dokáží zařídit, aby se jim ti slabší o srst starali. 

Ale co nahá opice, která srst nemá? O to více péče musel člověk věnovat poslednímu zbytku srsti – vlasům. Díky tomu, že naši předkové přišli o srst, začali věnovat vlasům spoustu pozornosti, a tak vznikaly komplikované účesy, ozdoby a také barvy. Morris si myslí, že aby se naši prapředkové vyrovnali se ztrátou srsti, začali vymýšlet i různé druhy zdobení vlastního těla – například tetování, piercingy nebo zjizvování. Je pravděpodobné, že právě tyto formy zdobení jsou ještě starší než jeskynní malby; mohly tak být vůbec prvním impulzem ke vzniku toho, čemu dnes říkáme vznešeně umění… 

Morrisova teorie samozřejmě není jednoznačně prokazatelná, ale stala se zejména mezi populárními antropology velmi citovanou. Morris sám je oblíbenou postavou, zejména od té doby, kdy se podílel na natáčení slavného filmu Boj o oheň od Jeana-Jacquese Annauda. Pro tento úžasný snímek vytvořil systém znakového jazyka, který ve filmu používali pralidé. Pokud jste tento film ještě neviděli, měli byste to rychle napravit! Podívejte se na trailer: 

FOTO: Isifa

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.