Profesionální přítelkyně v Kambodži prodávají nejen své tělo, ale i duši. S nesmazatelným cejchem

Podívejte se s antropologem Michalem Josephym do nočních ulic kambodžského Pnom Penhu a vyslechněte příběhy žen, které pracují jako profesionální přítelkyně.

Příběhy lásky jsou oblíbeným, ale opakujícím se žánrem.V Kambodži jsem si však vyslechl „románky“, které jsem do té doby neznal. Životní příběhy „profesionálních přítelkyň“.

Ekonomie krásy. Co krása znamená v dnešní sexualizované kultuře?

Dlouhá noc

Sihanoukville. Sedím nad přístavem ve vykřičené čtvrti a pozoruji chodník. Místní děvčata jej nešlapou, ale přezíravě překračují dlouhými nohami v jehlových podpatcích. Pracují jako „profesionální přítelkyně“ v nočním baru. Směny však mohou být podobně náročné, a tak jedna z nich právě vyspává u kulečníku. „Měla noční,“ zakření se Tina, a postaví přede mě další pivo. Nakry se mezitím přestane svůdně opírat o tágo a pořádně se opře do rozstřelu. Večer nenuceně plyne v konverzacích, úsměvech, žertech a vstřícnosti.

Chvíli mi trvá, nežli mi dojde, že jde o promyšlenou dramaturgii. Tady „nejde o sex“. Děvčata nejdou „tvrdě na věc“, ale postupně se vtělují do role kromobyčejně milé, naslouchající přítelkyně. Nejde jim o pouhé citové vzplanutí, ale o vztah a „horoucí lásku“. Tato ekonomická strategie jim umožňuje dlouhodoběji si zaháčkovat více mužů, kteří jim za citové či erotické protislužby poskytují nejrůznější dary. „Ale nemysli si, hodně toho, co vyděláme, vrazíme zpátky do kosmetiky, šatů a další parády,“ upozorní mě důrazně Tina a přejede si přes minisukní obtažené boky. Ačkoliv příjmy „profesionálních přítelkyň“ výrazně přesahují místní průměrné výdělky, jejich základní kapitál – fyzická krása – tímto stylem života velmi rychle uvadá.

 

Citová investice

Co si dáš?“ objednávám drink své přísedící, ze kterého jí na konci směny vyplatí procenta. Nepřišel jsem za tím, kvůli čemu se obvykle do podobných míst chodí, a tak můžu věnovat pozornost i tomu, jak to zde chodí. Noční bar je svět mezi světy. Jednotlivé dívky, které přišly za výdělkem z malých vesnic, tvoří pospolu solidární a téměř rodinné prostředí. Jejich „communitas“ obývá pomyslný ostrůvek svobody, plný nezávislosti a nevázaného dobrodružství, na němž však zároveň musejí platit vysoké daně. Ty nejsou vyčísleny jen rizikem agresivních zákazníků, ale především tím, že jsou společensky stigmatizovány. Nemohou plnit tradiční roli „dobré ženy“, která pobývá doma, stará se o rodinu, a je v nejlepším případě až do sňatku panna.

VIDEO: Chaty lásky budují otcové svým dcerám v jedné z kambodžských vesnic

Noční bary jsou oproti tomu územím, na kterém se stýkají s cizinci, hrají s nimi své konverzační hry, vzdělávají se a čekají na svou příležitost. Ta přichází ve chvíli, kdy tzv. „trefí jackpot“. Jinými slovy natrefí na zaopatřeného „muže ze Západu“, kterého se jí podaří klofnout. Takovýto muž se většinou nachází ve středních letech, a tak vzniknou často i překvapivě spokojená a trvalá manželství. Bývalá mladá a krásná „profesionální přítelkyně“ se tak vyhne i náročnému období, kdy její krása stářím pohasne, a mohla by skončit zpátky na trhu v Phnom Penhu a prodávat mango, vepřové či ryby.

 

Miluj globálně, jednej lokálně

Oproti přístavní čtvrti v Sihanoukville, proplouvají „čtvrtí červených luceren“ Phnom Penhu kusy, které jsou o poznání noblesnější. Místní „barová děvčata“ však hrají stejnou hru, jen s vyššími zisky.Podle historičky Trude Jacobsen mají tyto „výměnné transakce“ své silné historické kořeny.

Podobné typy směn byly tradovány již v době Khmérského království, ale především v období evropské kolonializace v 16. století. Tehdejší. „dočasné manželky“ se orientovaly na západní zámožné cizince, kterým po dobu jejich pobytu „byly ženami“. Ze zvýšení sociálního statusu a prestiže profitovala jejich celá rodina. Pokud se navíc „velmož“ rozhodl pojmout tu kterou ženu za svou právoplatnou manželku, vyvažoval její hodnotu věnem.

Rušná noc v Phnom Penhu… FOTO: Michal Josephy

Když jsem ten večer před odjezdem seděl na baru s Ary, ze všeho nejvíce mi připomínala postavu z počítačové RPG (tj. role playing game). Její schopnost pružně měnit identity byla až neuvěřitelná, stejně jako mixování staletími usazené tradice s rytmem pozdní moderny. Chvíli byla koketní společnicí, chvíli usedlou hospodyní, ale i ženou, kterou k smrti nudí šeď života…Podle jejích slov dělala vše pro to, aby mohla nakonec být "věrnou a milující manželkou, žijící s rodinou a manželem ve velkém postaveném domě, a zároveň cestovat a poznávat svět“.

Svými lokálními kořeny zkrátka zůstávala Khmérkou, ale její korunu tvořila košatá spleť globálních životních stylů. Ačkoliv jsem byl schopen rozpoznat téměř všechny její triky, nešlo zapřít jejich svůdnost a účinnost. Když jsme se loučili, podstrčila mi tajnosnubně vizitku s přezdívkou na Skype, a tak se ani dovětek „Zavoláš mi?“ nezdál absurdní. Kdybych se zamiloval, nejspíš bych to udělal. Takhle jsem se jen ohlédl a počkal, až se její houpající boky pomalu rozplynou v moři neonů…

(pozn. autora: pravá jména byla anonymizována)
Úvodní foto: Michal Josephy

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.