Proleťte se nad dunami v Číně, Íránu nebo Peru. EXKLUZIVNĚ PRO NG

Fotograf létá nad dunami nejodlehlejších pouští světa a sleduje pohyby písku.

První lekci z fyziky pískových dun jsem absolvoval v roce 1998 při expedici do nitra Sahary. Abych mohl udělat letecké snímky této odlehlé části Země, naučil jsem se létat na motorovém padákovém kluzáku, jednom z nejlehčích a nejpomalejších letounů na světě. Váží něco málo pod 45 kilogramů, jeho maximální rychlost je přibližně 50 kilometrů v hodině. A nemá kola.

FOTOGALERIE: Podívejte se na duny z vesmíru

Abych mohl s padákovým kluzákem létat (a přistávat), musel jsem se naučit něco navíc. Velkou novinkou pro mne bylo, a to jsem netušil, že jsem potřeboval porozumět pískovým dunám. Bez toho bych jen těžko překonal všechny nástrahy přistávání a vzlétání. Stejně jako námořník sleduje bílé hřbety vln prozrazující náhlé větrné bouře, i já jsem se musel naučit předvídat neviditelné vzdušné proudy, které tvoří a modelují duny. Kdybych tomu nevěnoval pozornost, mohla by mě zachytit turbulence, nebo dokonce zkázonosné sestupné proudění.

Duny a pouště

Saharu protínají nekonečné řady dun zvaných barchany. Toto slovo v turkických jazycích východní Evropy a střední a severní Asie znamená „srpovitá duna“. Barchany vzbudily můj zájem při četbě knihy Ralpha Bagnolda, britského důstojníka, který autem procestoval Libyjskou poušť ve 20. a 30. letech minulého století. Bagnold přirovnával barchany k živým tvorům – pohybují se, rozmnožují se, zachovávají svou strukturu a přizpůsobují se svému prostředí. Napadlo mě, že by to mohl být zajímavý objekt leteckého snímkování.

Nejprve jsem však muset k dunám dorazit. Cestoval jsem k nim s Francouzem Alainem Arnouxem, šampionem v motorovém paraglidingu. Spoléhal jsem na něj, že s jeho pomocí budou lety bezpečné. Vyrazili jsme z čadské metropole N´Djameny daleko na sever a čtyři dny jsme jeli terénním automobilem, než jsme se dostali k barchanům. Písky dun cestovaly také, putovaly z Egypta a Súdánu na západ. Orientovali jsme se podle staré francouzské mapy, která zobrazovala duny jako závorky orientované obloukem proti větru.

Neuvědomoval jsem si, jaké obtíže nás čekají. Ani půvab dun jsem neočekával. Jakmile jsem se však poprvé vznesl nad poušť, podlehl jsem jejímu kouzlu. A z toho se nakonec vyklubal projekt fotografování nejodlehlejších pouští světa, který trval patnáct let.

Text a fotografie George Steinmetz 

Více se dočtete v listopadovém čísle časopisu National Geographic

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.