Propisky, nebo obyčejné tužky? Jednoduchý úkol byl ve vesmíru velkým problémem

Jakýkoliv prach nebo tekutina mohou závažně ohrozit vesmírnou misi misi. Jak se vesmírným programům podařilo vyrovnat s tak jednoduchým úkonem jako je psaní poznámek?

Propisky, nebo obyčejné tužky? Jednoduchý úkol byl ve vesmíru velkým problémem
Propisky, nebo obyčejné tužky? Jednoduchý úkol byl ve vesmíru velkým problémem
Zdroj: archiv

Obyčejná tužka, kterou denně píšeme, by klidně mohla vážně ohrozit vesmírnou misi…

Američané propisky a Rusové obyčejné tužky?

Populární legenda praví, že NASA vynaložila milióny dolarů na to, aby své astronauty nakonec vybavila propiskami, neboť psací pera byla ve snížené gravitaci nefunkční. Legenda také praví, že sovětské protějšky se rozhodly s tímto problémem nepárat a dali kosmonautům obyčejné tužky.

Ve skutečnosti se příběh psaní ve vesmíru vyvíjel trochu jinak. Na počátku vesmírných programů používala sovětská i americká strana obyčejné dřevěné tužky. Výhodou je snadná dostupnost a nízké náklady. Taková obyčejná tužka s sebou nesla ale značný risk.

Prvním problémem je, že velmi snadno hoří. Všechny její části – tedy dřevo, tuha i guma jsou vysoce hořlavé materiály. Co víc, při psaní a případném mazání se vytváří prach, který může zanášet citlivá zařízení. Popel, který by vznikl hořením tuhy, je navíc elektricky vodivý. Dalším nebezpečím jsou úlomky tuhy, které by ve stavu beztíže mohly volně poletovat po prostoru a ohrozit nejen přístroje, ale i zdraví astronautů. Ač to zní neuvěřitelně, obyčejná tužka, kterou denně píšeme, by klidně mohla vážně ohrozit vesmírnou misi.

Speciální tužky za 120 dolarů nebo sovětská náhražka

Mezi lety 1965 a 1966 NASA testovala nové technologie, které předcházely misi Apollo. Projekt se jmenoval Gemini a pro jeho účely nebyly astronauti vybaveni jen obyčejnými tužkami, ale i mikrotužkami, které si dneska můžeme koupit za pár korun. NASA potřebovala tužky speciální, tak oslovila Houston's Tycam Engineering Manufacturing, Inc., od kterých nakoupila 34 mechanických tužek. Cena? Přes 120 dolarů za jednu tužku. Takové náklady byly pro i tak finančně náročný kosmický program nemyslitelné. Navíc se použitím mechanických tužek neeliminovalo riziko úlomků tuhy. 

S prvními náhražkami tuhy přišla sovětská strana. Tuha a obyčejné tužky byly nahrazeny plastovými tabulkami a voskovými tužkami. To s sebou neslo jiný druh nevýhod. Plastové tabulky nejsou tak snadno dostupné jako papír a nápisy voskovými tužkami nejsou zrovna trvanlivé. Stačí bavlněný hadřík a nápis lze smazat.

Vesmírné pero jako velký byznys

Průkopníkem vesmírného psaní se stal Paul C. Fisher a jeho společnost Fisher Pen Company. Tento muž vytušil, že ve vesmírném výzkumu leží velký potenciál pro byznys. Investoval milion dolarů, aby vynalezl to, co dnes známe jako Space Pen (angl. vesmírné pero), které pak pro účely kosmických misí nabídl v roce 1965 NASA.

Populární legenda mluví o obyčejných propiskách, vesmírné pero ale musí splňovat mnohem více požadavků. Musí přežít silné výkyvy teplot, psát pod vodou i psát vzhůru nohama. Pero, které Fisher představil, bylo antigravitační AG-7. Inkoust v něm je stlačen pomocí dusíku, a to tlakem 22 kilogramů. Zaručuje tak, že pero bude psát i v nulové gravitaci, neboť tlak soustavně posunuje inkoust na wolframovou kuličku.

Samotný inkoust je odlišný od toho, co známe z našich pozemských kuličkových per. Má spíše gelovitou konzistenci a až tření kuličky ho mění na tekutinu. To zabraňuje jeho vypařování a oxidaci. Space Pen rozhodně nebylo prvním kuličkovým perem, které se na světě objevilo. Kuličková pera, jak je známe dnes, byla patentována už v roce 1938. Vlastníkem patentu se stal László Bíró, maďarský editor, který vynalezl mechanismus i směs, kterou se propisky plní.

 

 

 

NASA zakoupila 400 vesmírných per až po rozsáhlých testech a poprvé je použila pro mise Apollo. Sovětský svaz nezůstával pozadu a pro svůj vesmírný program záhy objednal sto kusů těchto per. Oproti mechanickým tužkám byla pera neuvěřitelně laciná, neboť se dala pořídit za necelé tři dolary.

Pero zachránilo i misi Apollo 11

Pro NASA to nakonec byla investice k nezaplacení, neboť nebýt pera, byla by mise Apollo 11, která jako první přistála na Měsíci, možná neúspěšná. Při pohybu v kabině lunárního modulu se astronautovi Eldwinovi Aldrinovi povedlo poškodit jeden z elektrických jističů. Naštěstí se mezi nejnutnějšími potřebami, kterými byla mise vybavena, našlo i kuličkové pero. Pro sepnutí elektrického obvodu, který byl potřeba ke odletu z Měsíce, stačila špička pera. 

Od konce šedesátých let vyrobila společnost Fisher Pen Company několik řad per, které byly použity při misích Apollo i při letech raketoplánů ke stanicím Mir a ISS. Vlastníkem pera se nemusí stát jen astronauti, pero je k dostání i pro normální smrtelníky. Pero, které se používá při vesmírných programech lze pořídit u Fisher Pen Company za necelých tisíc korun.

Úvodní foto: Moderní verze Space Pen, která je dostupná v obchodech v široké paletě barev. Zdroj Fisher Pen Company.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články