RECENZE: Na střeše Afriky. Habeší za války a Etiopií v míru

Náš autor Hynek Adámek propadl kouzlu Etiopie už dávno, když ji navštívil jako člen expedice Živá Afrika. A nyní ho zaujal cestopis z této země, který u nás nedávno vyšel. Co si o něm myslí?

RECENZE: Na střeše Afriky. Habeší za války a Etiopií v míru

Objevíte věci, na které jinak nemáte šanci narazit…

Popsat jednu z nepřitažlivějších zemí Afriky ve 24 kapitolách na 374 stranách je velmi náročný počin. Ovšem autor Vladimír Plešinger není v geograficko-historickém druhu cestopisu žádným nováčkem. Naopak, když už o nějaké zemi píše, má většinou za sebou několikaměsíční pobyt na místě spolu s konkrétními pracovními poznatky ze své profese geologa.

Na rozdíl od jiných autorů pokoušejících se o tento žánr je jeho práce založená na podrobném prostudování dostupných historických cestopisů o dané zemi, které pak neotřele propojí se současností. Když zde navíc zvýraznil česko-etiopské reálie, vznikla kniha, která už pro mne není cestopisem. Je plastickým obrazem země v knižní podobě, a pokud se do Etiopie chystáte, doporučuji ji přibalit k běžnému turistickému průvodci. Proč? Protože díky ní v Etiopii objevíte věci, na které jinak nemáte šanci narazit.

České stopy na africkém kontinentě

Publikaci Na střeše Afriky věnoval Vladimír Plešinger památce českého cestovatele Adolfa Parlesáka (1908-1981), autora cestopisu Habešská odysea. Parlesák v něm podrobně zachytil neúspěšnou obranu země při napadení ze strany Itálie na přelomu let 1935 a 1936. Zajímavé je, že autor má k Adolfu Parlesákovi přímo rodinný vztah. Jeho dědeček a otec Adolfa Parlesáka byli bratři. Kromě Adolfa Parlesáka zde ale narazíte na další „naše“ stopy v etiopských dějinách. Především pak na popis tříletého pobytu mladoboleslavského rodáka Antonína Steckera (1855-1888).

LÍBA TAYLOR V ETIOPII: Mezi Tsamaji. Kmenem, který věří v sílu ovčích střev

Ty, co nemají rádi historii, zklamu, protože o historii země se dozvíte prakticky vše a zlomové body – většinou bitvy za nezávislost – jsou ještě podrobně rozebrány. S dějinami v zádech tak postupně procestujete všechny významné oblastí dnešní Etiopie a získáte obrázek, jak dnes fungují. Překvapivé ale je, že i při tak podrobném popisu zde chybí západní oblast u města Gambela nedaleko súdánských hranic.

Řeka Baro, která ji odvodňuje, byla až do roku 1974 nejdůležitější etiopskou vodní cestou. Z Gambely do Chartúmu to parníkům trvalo necelý týden. Navíc místní etnika – Anujakové a Nuerové – jsou absolutně odlišná od zbylé části země.

Etiopií bez růžových brýlí

Vladimír Plešinger se sympaticky nerozpakuje jasně říct, co se mu líbí nebo nelíbí. Na rozdíl od autorů některých cestopisů, kteří dokážou být jen nekriticky nadšení ze všeho, na co při cestě narazí, jde o příjemné zjištění.

V hlavním městě Addis Abebě, přesto že jej zrovna nenadchlo, dokáže i tak najít zajímavá místa, která jsou stranou zájmů běžného návštěvníka. Příkladem budiž hřbitov u katedrály Svaté trojice, kde odpočívají nebožtíci se zajímavými osudy a kde mezi nimi vyčnívá životní příběh Sylvie Pankhurstové – jediné zde pohřbené osoby s neetiopským původem.

Směnárny, kam vám peníze přivezou na kolečkách. I to je Afrika

Hlavní kontrasty mezi severem a jihem země Vladimír Plešinger výborně vykresluje, přičemž se, kdykoliv kdy je to možné, dokáže se opřít o literaturu s etiopskou tematikou. Třeba o román Zápisky z břicha hyeny, za který dostal autor Nega Mezlekia v roce 2000 nejvyšší kanadské literární ocenění. Plešinger se zastaví v místech, kde se část děje odehrává a čtenář je hned víc v obraze.

Čtenáře autor potěší ještě jednou – nenarazí zde na česká nejtupější literární klišé o Etiopii, jako například že etiopský kysaný chléb inžéra připomíná hadr na nádobí, anebo že většina etiopských mužů, hlavně na jihu, nosí s sebou pořád samopal. Místo nich má možnost se dočíst, jaké to je u neustále žhavého lávového jezera v kaldeře sopky Erta Ale v Danákilské poušti. Příjemné zjištění.

Při tak velkém záběru je v publikaci kromě seznamu literatury i podrobný jmenný rejstřík a pět map. Jejich zařazení je ale jediná piha na kráse knihy. Je tak rozsáhlá, že by se čtenář mnohem lépe orientoval v textu, kdyby byly mapy zařazeny u každé kapitoly. S vyznačením příslušné části Etiopie, kde se čtenář momentálně pohybuje.

Co je důležité – Vladimíru Plešingerovi se (i za pomoci a podpory Jiřího Šímy) podařilo napsat poutavou knihu, kterou stojí za to přečíst, i když jste o Etiopii dodnes neslyšeli.

Díky podrobnému studiu historických cestopisů a hledání souvislostí se současností je zde velká šance, že kniha Na střeše Afriky s podtitulem Habeší za války, Etiopií v míru, obstojí v souboji s časem, který takový typ literatury nemilosrdně prověřuje.

(autor: Vladimír Plešinger; 374 stran; vydalo nakladatelství Jota v roce 2012)

 

Úvodní foto: Hynek Adámek Tržnice s čatem (angl. qat, khat nebo chat; v češtině někdy psáno jako kat, káta, khat) ve městě Awaday).

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.