ROZHOVOR: Objev českých egyptologů odhaluje, jak se žilo v Africe, když Sahara nebyla ještě pouští

Egyptologům se podařil mimořádný objev. Objevili jedno z největších pohřebišť lovců-sběračů v Africe. Co o těchto lidech víme? Zeptali jsme se přímo našich českých vědců…

České vědecké expedici pod vedením Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze se podařilo ve středním Súdánu učinit objev jednoho z největších pohřebišť lovců-sběračů v severní Africe. Na podrobnosti jsme se zeptali vedoucí expedice Lenky Sukové a Ladislava Varadzina, vedoucího archeologického výzkumu v pohoří Sabaloka.

Čeští egyptologové objevili v Súdánu jedno z největších pohřebišť. Je staré 8 až 10 tisíc let

Výzkum pravěkého osídlení, na němž se podílí i další odborníci, proto může poskytnout cenné doklady způsobu života a ekonomiky lovců, sběračů a rybářů i poznatky o nástupu chovatelství dobytka. V současnosti však lokalitu ohrožuje plánovaná stavba přehrady na šestém nilském kataraktu.

Život před pouští

Pohřebiště, které jste v súdánském pohoří Sabloka objevili, patří mezi nejvýznamnější naleziště z období před nástupem zemědělství v severovýchodní Africe. Čím je toto pohřebiště tak významné?

Významné je z několika důvodů. Pohřebiště na lokalitě Sfinga je velmi staré, prvními analýzami 14C (určování stáří podle uhlíku, pozn. red.) je datováno do doby před více než 9 tisíci lety. Dosavadní výzkum dovoluje odhadnout celkový počet pohřbených na 400–450 jedinců (prozkoumána byla prozatím jen malá část), díky čemuž se toto pohřebiště stalo jedním z největších, ne-li největším v severovýchodní Africe v období před nástupem zemědělství. Takto veliký vzorek tehdejší populace, v němž se prokazatelně vyskytují jedinci různého pohlaví a věkového složení, představuje skutečný vědecký poklad, umožňující poznat velmi důležité stránky života lovců a sběračů v době, kdy Sahara ještě nebyla pouští. Tento materiál má teď česká věda k dispozici, neboť se nachází v ČR. V současnosti sháníme peníze na analýzy, které je potřeba bezpodmínečně provést. Vedle standardního antropologického posouzení kostí je to řada analýz, např. svalové zátěže, nepravidelnosti růstu během dospívání, mikroskopické pozůstatky stravy v zubním kameni, analýzy DNA atd. – to vše umožňuje poznat složení potravy, subsistenční strategie, příp. příbuzenské vztahy a mobilitu těchto populací.

ROZHOVOR: Jak se odhalují oběti z masových hrobů a zkoumají ostatky českých panovníků

Druhý význam je obecnější. Českou expedicí prozkoumané pohřebiště patří k největším takto starým pohřebištím na světě vůbec. Lze říci, že to byli staroholocénní lovci-sběrači (v období asi 10–6 tisíc let př. Kr.), kteří začali v masovém měřítku praktikovat zvyk z moderního pohledu tak samozřejmý – pohřbívání svých blízkých do země. V předchozích lidských dějinách se sice s pietním ukládáním mrtvých do země setkáváme také, ale natolik ojediněle, že ještě nelze hovořit o obecně rozšířeném zvyku. Možnost studovat a v budoucnu doufejme i vystavit tyto nálezy v České republice proto považujeme za mimořádně atraktivní.

Geologický průzkum na lokalitě Sfinga, pohoří Sabaloka, výzkumy ČEgÚ. FOTO: Jaroslav Řídký

Co o lidech pohřbených v pohoří Sabaloka dnes víme? Jak vypadali? Čím se živili? Jaký byl jejich každodenní život a jak fungovala jejich společnost?

Na konkrétní poznatky antropologů o podobě obyvatel Sabaloky si ještě musíme počkat. Zatím lze říci, že byli poměrně vysocí (výška dospělého přes 160 centimetrů nebyla ničím neobvyklým) a robustní konstituce. Archeologické nálezy ukazují, že svou pokožku zdobili barevnými pigmenty a že se zkrášlovali náhrdelníky nebo náramky z drobných bílých korálků, vyrobených ze skořápek pštrosích vajec (ty se mimochodem v Africe používají dodnes).

Největší archeologické podvody v dějinách: mumie, lebky i Věstonická venuše

Pokud jde o obživu, ta se zakládala na třech pilířích: rybaření, lov zvěře a sběr rostlinné potravy. Rozbor kostí a botanických nálezů ze Sabaloky dokládá, že tito lovci-sběrači měli dokonalou znalost přírody a jejího každoročního cyklu, přesně věděli, kdy a co bude k mání. Zdá se dokonce, že v období nadbytku si vytvářeli zásoby na horší časy. V umění odhadovat, plánovat a vytvářet zásoby bychom je mohli přirovnat k tradičním zemědělcům, kteří se také vyznačují schopností sledovat a předvídat rozmary ročního přírodního cyklu. Tyto znalosti musely být vyvinuté a kulturně kodifikované především u lovců-sběračů žijících podél Nilu, jehož chování bylo cyklické a zároveň nevyzpytatelné.

Dokonalý přehled lovců-sběračů o sebenepatrnějších zdrojích potravy v krajině dobře popisuje historka našeho kolegy z týmu, P. Pokorného, který nedávno navštívil Křováky v Namibii. Jeden den se svou manželkou procházeli s domorodou slečnou, která při procházce neustále něco sbírala: ze země vytáhla hlízu, z keře nebo stromu odtrhla plod, vypadalo to, jakoby procházela supermarketem.

Z pohledu evropské archeologie je takovou zvláštností, že severoafričtí lovci sběrači vyráběli už od 9. tisíciletí př. Kr. keramiku, mimochodem velmi kvalitní a bohatě zdobenou, a že žili polousedlým nebo usedlým způsobem života. S těmito jevy se v Evropě setkáváme – opět mám na mysli v masové míře – teprve po přijetí zemědělství v 6. a 5. tisíciletí př. Kr.

No, a pokud jde o otázku uspořádání společnosti, ta je z pohledu všech oborů, které se výzkumu v pohoří Sabaloka účastní, nejobtížnější. Tehdejší společnosti žily s největší pravděpodobností v soudržných skupinách (nerozdělovaly se a nepřeskupovaly tak, jak se s tím setkáváme u některých recentních lovců-sběračů v Africe), které byly vázané na svá teritoria. Spíše se jen odhaduje, že neměly více než sto členů (analýza pohřebiště v Sabaloce může v této otázce přinést zásadní poznatky) a že hlavním sociálním tmelem byly příbuzenské vztahy. Jistě se v jejich středu vyskytovali jedinci, kteří měli větší autoritu a vliv na dění ve společnosti než ostatní. Z toho důvodu občas používané označení těchto společností jako „acefalické“ (tj. bez vedoucích složek) není zcela přesné. Ale nutno zdůraznit, že přímé doklady nemáme a že (podobně jako archeologové zabývající se těmito společnostmi na celém světě) jsme nuceni vycházet spíše z logických úvah opírajících se o pouhé indicie.

Víme, proč tato společnost zanikla? Co bylo příčinou jejího kolapsu?

Především: tato společnost nezanikla ani nezkolabovala. Máme dnes několik důvodů domnívat se, že její původní přisvojovací ekonomika se proměnila v produktivní ekonomiku přijetím chovatelství plynulým způsobem, z vlastních potřeb a ve vlastní režii. K tomu došlo zhruba kolem r. 5 000 př. Kr. Lze to doložit kontinuitou osídlení, používaných typů nástrojů a výzdoby keramiky i tím, že po osvojení chovu kladly tamější společnosti značný důraz stále na lov a sběr. Přechod k zemědělství skutečně nemusel být takový zlom, jak se někdy předpokládá, alespoň ne v povodí Nilu. Jak už jsem naznačil, logika zemědělců nebyla původní logice tamějších lovců-sběračů úplně cizí. Důležitou otázkou ovšem zůstává, jak velký vliv měla na osvojení zemědělství v Sabaloce a v celé severovýchodní Africe oblast Předního východu, ale to je otázka jiná, dost spletitá, které jsou věnovány celé mezinárodní konference. 

Může být objevení takového pohřebiště i dílem náhody, nebo jste to očekávali? Co vás navedlo na cestu hledat právě v oblasti pohoří Sabaloka?

Pohoří Sabaloka se od 40. let 20. století objevuje v odborné literatuře jako hlavní zdroj kvalitních surovin na výrobu mezolitických a především neolitických kamenných nástrojů v celé chartúmské provincii. Přesto však této oblasti nebyla po dlouhá desetiletí věnována náležitá pozornost archeologů, a to navzdory skutečnosti, že oblasti nilských kataraktů obecně byly po dlouhá tisíciletí centry intenzivního osídlení. Zachycení dokladů osídlení nebo aktivit v době súdánského mezolitu (8. až 6. tis. př. Kr.) a neolitu (5. až 3. tis. př. Kr.) jsme od samého počátku našeho působení na Sabaloce očekávali. Jejich množství a především přítomnost tak rozsáhlého mezolitického pohřebiště však nikoli. 

Od východu do západu

Dokumentace archeozoologických nálezů, pohoří Sabaloka, výzkumy ČEgÚ. FOTO: Petr Pokorný

Jak velká práce stojí za takovým objevem? Jak dlouho už na místě pracujete?

V pohoří Sabaloka pracujeme od podzimu 2009. Dosud jsme uskutečnili čtyři výzkumné sezóny. První dvě kratší sezóny (podzim 2009, jaro 2011) byly zaměřeny na vůbec první krajinný archeologický průzkum vybraných úseků pohoří a jeho okolí na obou březích Nilu a na dokumentaci všech dokladů osídlení a lidské přítomnosti.

Úspěch egyptologů v Abúsíru: Výjimečnný nález hrobu staroegyptské princezny

Hustou síť lokalit z doby súdánského mezolitu a neolitu se nám podařilo zaznamenat na samém konci druhé sezóny a o povolení k důkladnému výzkumu těchto pozůstatků jsme vzápětí požádali súdánskou památkovou organizaci. Sídliště Sfinga v oblasti „Skalních měst“, v jehož prostoru se pohřebiště nachází, bylo nalezeno během systematického průzkumu naší koncese na západním břehu Nilu na podzim roku 2011. Drobná sondáž v prostoru sídliště na konci této sezóny pak zachytila lidské pozůstatky, s nimiž se na mezolitických sídlištích v Súdánu v menším počtu občas setkáváme. Teprve po rozšíření sondy na jaře roku 2012 byl odhalen mimořádný rozsah pohřebiště a význam tohoto nálezu.

Jak výzkum v nesnadných podmínkách probíhá?

Objevy na české koncesi by nebyly možné bez značného nasazení členů expedice, kteří se vedle svých odborných úkolů ochotně ujmou i pomocných prací, pokud to běh výzkumu vyžaduje, a ustojí drsné podmínky, v nichž na Sabaloce pracujeme a žijeme. Vstává se v šest hodin, práce běží od východu slunce do západu a jsou přerušeny na 2–3 hodiny během nejnesnesitelnější části dne, kdy teploměr na slunku (stinná místa na našich lokalitách takřka nejsou) – běžně překračuje 50 °C. Vzhledem k omezujícím podmínkám je často nutné improvizovat a řadu věcí řešit takříkajíc na koleni. Pracuje se 7 dní v týdnu a jen při úplném vyčerpání se dohodneme na půldni volna, které vesměs trávíme praním prádla a osvěžením v Nilu. V domku, který si během výzkumu pronajímáme, voda ani elektřina nejsou; používáme „hrnkovou sprchu“ a dobíjení baterií řešíme zapůjčeným generátorem. Objevy – byť k nim vedla dlouhá a ne vždy přímá cesta – však práce teprve začíná. Nálezy je třeba zpracovat a vyhodnotit. Na tom se podílí celá řada odborníků v České republice.

Je to takový boj uplatnit standardizované archeologické metody v nestandardních podmínkách. Používáme běžné nástroje a přístroje jako v Čechách, jenom musíme dávat pozor, abychom se občas nespálili o rozžhavený kov motyčky nebo aby se nepřehřály měřící přístroje. Je velkou výhodou, že základní složkou starověkých terénů v Sabaloce je půda (byť na troud vyschlá a někdy až na kámen ztvrdlá), což např. v Egyptě, kde se výzkum často pohybuje na okraji pouště a kde převažuje sypký písek, způsobuje určité metodické potíže. V Sabaloce se tak snáze zachovávají různé jámy a vrstvy, které jsou základním předpokladem pro přesnější a přesvědčivější výpověď archeologického výzkumu. No, a pak už jen týdny kopání, dokumentace a neustálého přemýšlení, jak se vyrovnat s nečekanými zjištěními nebo okolnostmi, které přicházejí každou chvíli. Někteří kolegové tráví celý den na základně, kde zpracovávají nálezy, kterých je obrovské množství. 

Jak probíhá spolupráce se súdánskými úřady? Říkáte, že řadu artefaktů zkoumáte i v Česku. Jak je to s vývozem takto cenných předmětů za hranice Súdánu? Vrátí se pak předměty zpět?

V Súdánu je pro nás hlavním partnerem Národní korporace pro památky a muzea (National Corporation for Antiquities and Museums), která pracuje velmi efektivně a pohotově pomáhá řešit různé administrativní i logistické otázky terénního výzkumu. Zároveň nám vychází nadmíru vstříc pokud jde o následnou práci s materiálem, a to povolením vývozu vzorků určených na nejrůznější specializované analýzy a dlouhodobým zapůjčením celých souborů pro účely jejich podrobné dokumentace a odborného zpracování. Uveďme jeden příklad za všechny: na jaře 2012 se nám v časové nouzi podařilo díky součinnosti a pochopení súdánských kolegů během jediného dne zajistit vývoz 308 kg materiálu, včetně všech kosterních pozůstatků, což by např. v Egyptě nikdy nebylo možné. 

Jak takto významné objevy vnímají běžní Súdánci?

Objev pohřebiště velmi nadšeně přijímá odborná veřejnost v Súdánu, velký zájem vedle súdánské památkové organizace projevuje Univerzita v Chartúmu, s níž jsme během poslední sezóny navázali úzkou spolupráci. Běžní Súdánci mají úplně jiné starosti, přesto nás na výzkumu ze zvědavosti navštěvují a místní komunity naši práci podporují. 

Takových neobjevených pohřebišť je v Súdánu zřejmě víc. Máte představu o tom, co všechno ještě nebylo objeveno? Co ještě můžete objevit?

Archeolog pod zem nevidí, ale na základě předběžných zjišťovacích výkopů tušíme, že vedle lokality Sfinga nás čekají velmi důležité objevy na dalším tzv. jádrovém sídlišti asi 4 kilometry na jih, na lokalitě Liščí kopec. Zatím ale nechceme předjímat. Na první pohled možná bude znít podivně, když řekneme, že velké objevy nás čekají také v České republice. Zde máme velké množství syrových dat a řadu nezpracovaných nálezů (právě např. kosterní pozůstatky), o nichž si troufáme tvrdit, že jejich vyhodnocení zásadním způsobem rozšíří a možná i poopraví dosavadní představy o lovecko-sběračských společnostech a nástupu zemědělství v severovýchodní Africe. To však potrvá několik let. V současnosti stojíme před nikoliv snadným úkolem zajistit financování poslední etapy terénního výzkumu a nezbytného zpracování nálezů, včetně několika sofistikovaných analýz. Je asi zbytečné připomínat, že dnes už se archeologický výzkum nedělá jen s motyčkou a lopatou a že na poznání dávné minulosti spolupracují vedle humanitních vědců také specialisté z přírodovědných oborů. Mimochodem v našem dvacetičlenném týmu je pět archeologů, jeden geoinformatik a zbytek jsou přírodovědci. 

Jak je to s plánovanou přehradou, která ohrožuje tuto cennou archeologickou lokalitu? Jak moc ohrožuje vaše plány? Máte možnost se proti její stavbě postavit?

Přehrada na Šestém nilském kataraktu je jedním ze šesti přehradních děl, které jsou v současné době na území Súdánu plánovány. Záchranná akce v této oblasti již byla zahájena – v jejím rámci zde pracujeme jako první zahraniční expedice od podzimu roku 2011 –, přesný termín výstavby přehrady však dosud nebyl stanoven. Hlavní pozornost památkářů a archeologické obce je zatím věnována rozsáhlejším hydroelektrickým a irigačním projektům na Třetím a Pátém nilském kataraktu. Tato situace je pro nás do značné míry výhodná – nemusíme se omezovat na pouhou registraci výskytu dokladů, k níž se expedice občas uchylují kvůli nedostatku času, a můžeme svůj výzkum pravěkého osídlení pohoří Sabaloka koncipovat jako podrobný a zaměřený na řešení konkrétních otázek. To se však může nečekaně změnit se stanovením termínu výstavby přehrady, kdy vše může nabrat velmi rychlý spád.

Plánovanou přehradou na Šestém nilském kataraktu nejsou ohroženy jen archeologické lokality s velkým potenciálem pro poznání dávné historie této země a jejích obyvatel, ale též unikátní přírodní prostředí, jehož zaplavením Súdán ztratí jednu ze svých přírodních a krajinných perel. Ke stejným a mnohem rozsáhlejším ztrátám došlo a bohužel i nadále bude docházet při řadě dalších podobných projektů, které proklamují budoucí hospodářský rozvoj země na úkor její minulosti a přítomnosti. Dění kolem výstavby přehrady na Čtvrtém nilském kataraktu u Merowe pak ukazuje, že proti stavbě přehrady se postavit nelze.

Mgr. Lenka Suková | Pracovnice Českého egyptologického ústavu, FFUK v Praze, od r. 2009 vedoucí expedice v Pohoří Sabaloka. Mgr. Ladislav Varadzin, PhD. | Pracovník Archeologického ústavu AVČR, Praha, v.v.i., od r. 2011 vedoucí archeologického výzkumu v pohoří Sabaloka. 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.