Sakurové jaro

Před třemi lety jsem poprvé zažila japonské sakurové jaro. Bylo to ve vzduchu. Všichni napjatě čekali, kdy stromy začnou kvést, a tak všeobecné nadšení zachvátilo i mě.

   Když sakury konečně rozkvetly, vzala jsem kolo a jela se podívat do jednoho z nejznámějších parků v Tokiu, Inokašira kóen. Rozložité stromy se halily do mraků BÍLÝCH květů. Ze samého zklamání se mi nahrnuly slzy do očí. Na všech obrázcích, reklamách i fotografiích jsou sakury růžové. Tohle že má být to nejkrásnější Japonsko? Všude se tísnily davy lidí. Pod stromy nebyl žádný trávník, a tak si všichni rozložili igelitové plachty do prachu, a tam se popelili. 

   Zvyk pozorování květů pochází údajně už z období Heian (794 - 1191). Asi by to mělo být něco poetického, spojeného s přednesem básní, ale dnešní realita je jiná. Jedno z prvních pořekadel, které jsem se v japonštině naučila je "hana jori dango". Znamená to něco jako "lepší knedlík než květy". Květy a hezké počasí jsou v podstatě jen záminka pro uspořádání párty nebo pikniku. Nápad využít i jen malé příležitosti ke společenskému veselí je mi moc sympatický. Dokonce jsem jednou byla na firemním pikniku spojeném s pozorováním ohňostroje, přičemž naše deka byla na místě, ze kterého bylo ohňostroj slyšet, ovšem nikoli vidět. Nikomu kromě mě to ale nevadilo.

Související články