Betonová džungle. São Paulo pohledem z 41. patra
São Paulo je největší město Brazílie. Žije v něm kolem 20 milionů lidí. Jaké je jedno z největších velkoměst z ptačí perspektivy?
Fotografie São Paula vznikly, dalo by se říci, náhodou. Sám v náhody nevěřím, ale kdyby se mi poprvé v životě nepodařilo zmeškat odlet letadla, vůbec bych se do ulic tohoto největšího jihoamerického města nedostal.
Zvěsti o tom, že je São Paulo nebezpečné místo a dochází tam k ozbrojeným přepadením policejních stanic i za bílého dne, mě ponechávají v klidu. Kdo se bojí, nesmí do lesa a ať raději zůstane doma na gauči. V případě São Paula, možná ani o příliš nepřijde.
Jelikož je centrum São Paula plné výškových budov, rozhodl jsem se na jednu z nich vylézt a rozhlédnout se jako pověstný Jeníček z pohádky O perníkové chaloupce. Vybral jsem si k tomu údajně nejvyšší budovu ve městě, Edificio Itália. Výtah s obsluhou mě nejprve vyvezl do 37. patra. Tam jsem přestoupil do dalšího výtahu a pokračoval do 41. patra, kde se nachází luxusní restaurace s barem. Za vstup na vyhlídkovou terasu si účtují 17 realů.
Les mraků a bezútěšná betonová džungle?
Výhled byl sice skvělý, ale méně skvělé bylo panoráma, které jsem viděl. Na všechny světové strany, kam až oko dohlédlo, stál les mrakodrapů a bezútěšná betonová džungle. Pro milovníka přírodních panorámat jako jsem já se jednalo o pohled vyvolávající paniku. Na 3 200 kilometrech čtverečních žije údajně až 33 milionů lidí. Jedná se o aglomeraci sdružující až 40 % veškeré průmyslové produkce celé Brazílie. Město má proto nevalné a neustále se zhoršující životní podmínky.
Připadal jsem si, jako bych hleděl do daleké nevábné budoucnosti, kdy třeba takto může jednou vypadat celá naše planeta. V takovém světě bych si rozhodně nepřál žít. O to méně bych takový život přál svým dětem a jejich potomkům. Bohužel vše směřuje k tomu, aby podobných aglomerací bylo více a více. Vždyť už nyní žije více než polovina lidstva v betonových městech. Kéž by lidstvo dokázalo tento trend zastavit, a naopak jej obrátit zpět. Život blíže přírodě totiž dokáže kultivovat naše charaktery a hodnoty, které se v hluku podobných aglomerací mění spíše ve lhostejnost a zoufalství…
Podobně zvráceně se dokážou projevovat i obyvatelé São Paula. Říká se jim „paulisté“. Typický paulista má většinou světlou pleť a vede evropský způsob života. Navíc mírně pohrdá všemi ostatními Brazilci, které považuje za necivilizované „sedláky“. To je možná i důvod, proč se takovým místům raději vyhýbám. Mám strach, abych nezahlédl podobný předobraz lidské zkázy příliš často a neztratil pozitivního ducha a životní optimismus.
Možná osud chtěl, abych podobné memento zhlédl a mohl pomyslně bít na poplach. Pokud není už příliš pozdě. Zmeškané letadlo mi ukázalo město, kde žijí možná i spokojeně miliony lidí, ovšem kde já bych život považoval spíše za trest…
