Sejdeme se v Ukundě aneb laciné žertování na účet keňských jmen

Známý “zuřivý reporter” Jakub Zahradníček se rozhodl, že je mu tahle země malá a odjel do pravé Afriky. Už několik let se mu druhým domovem stala Keňa. Budete zde pravidelně nacházet jeho postřehy a zážitky. Tentorkát trošku neslušné.

Sejdeme se v Ukundě aneb laciné žertování na účet keňských jmen
Sejdeme se v Ukundě aneb laciné žertování na účet keňských jmen
Zdroj: archiv

Že přijdou jednomu národu vtipná slova toho druhého národa, protože znamenají něco úplně jiného, je běžná věc. I my Češi se tady v Keni můžeme jednou za čas pořádně nasmát, když narazíme na nějaké pěkné vlastní jméno s peprnou asociací.

Jako dlaždiči

Například takový Shukri Lasapicho (vyslovuj “lasapičo”), občasný lovec chameleonů a asistent našeho kamaráda, veterináře bez hranic Davida Modrého. David se Shukrim spolupracuje už dlouhé roky, nachytali se spolu něco chameleonů a naočkovali stovky zvířat proti vzteklině. Ale poslední dobou to prý nějak není ono – jak David podotýká, bývá teď Shukri spíš víc “picho”, než “lasa”.

Na sprostá slova je Uganda bohatá

Na výše jmenované neslušné vlastní jméno v Keni narážíme docela často. Anglické slovo “picture” totiž Keňané vyslovují právě takhle a ke každému turistovi s foťákem se tak řítí banda dětí a řve: “Mistr, mistr, piča, piča!”. A naopak. Kamarád byl jednou na výletě na safari a při skákavé jízdě autem se praštil do hlavy. Ulevil si tímto jadrným českým výrazem a řidič už dupal na brzu a zběsile se rozhlížel, jaké zvíře si chce turista vyfotit.  

Na další jazykově velmi hravé jméno jsem narazil při natáčení pro National Geographic Channel v národním parku Sibiloi u jezera Turkana. Na základně rangerů měli takovou alej mladých stromků, zasazených různými významnými občany a představiteli. Jeden z nich se jmenoval pan Lesimrdana. Zvukomalebné příjmení navozující mnoho asociací.

A u sprostých slov zůstaneme i nadále, protože jsou nejvděčnější. Na jižním keňském pobřeží leží městečko Ukunda. Zakrýt U a vyfotit se je jasná volba, nic víc k tomu asi netřeba dodávat.

Legrace na pět

O tom, že píši krátký text o keňských jménech, jimž se stojí zato se smát, jsem se zmínil i kamarádovi Aleši Bártovi, který je projektovým manažerem úspěšné nemocnice v západokeňském Itibo a v Keni tráví polovinu každého roku. 

Hezké jméno

Aleš je svými historkami pověstný (většinou se točí okolo sečných ran mačetou) a ani tentokrát nezklamal: “Jednou jsme ošetřovali dítě, které mělo v rodném listě napsáno Habakuk. A pak taky chlapečka, který se jmenoval Prdel.” Dokážu si představit, jaká prdel musela v té chvíli v ordinaci být.

Kóóósel Zááchradnííícschkem

Vlastně se za to posmívání ani nemusím cítit tolik provinile, protože moje příjmení už tady taky pár lidí slušně rozesmálo. Ne že by v místním jazyce znamenalo bůhvíjaká nepěkná slova, jenom ho zatím zvládl správně vyslovit jeden jediný Keňan.

 

Předchozí díl našeho člověka v Keni:

 

 

Související články