Freudova teorie je založena na předpokladu, že symbolika snů představuje zakódované touhy a obavy snícího (často sexuálního charakteru), které jsou uloženy v hlubokém podvědomí. V průběhu dvacátého století byla jeho teorie systematicky napadána i zamítnuta, ovšem bez životaschopné alternativní teorie. V roce 1950 však začal profesor psychologie Calvin Hall nahrávat sny lidí ze své praxe i svého okolí a během pětatřiceti let měl k dispozici hodnotnou sbírku – více než padesát tisíc snů lidí z různých věkových skupin i národnosti. Díky této obrovské databázi byl schopen vytvořit kódovací systém, který nahlížel na každý sen jako na krátký příběh. Hall tak měl přehled o místě dění, počtu postav a jejich pohlaví, dialozích a zda byl sen příjemný anebo naopak děsivý.

Konstrukce snu

Hall dospěl k závěru, který byl přesným opakem Freudovy teorie: Většina snů byla pozoruhodně jednoduchá a předvídatelná. Děj snů byl natolik podobný, že Hall předpověděl jen podle postav, jak daný sen dopadne. Pokud například dotyčný snil o člověku, kterého neznal z reálného života, téměř vždy se děj vyvinul tak, že byl tento cizinec nadmíru agresivní. Podle Halla vídají dospělí ve svých snech nejčastěji lidi, které znají, zatímco děti sní o zvířatech. Zajímavý je také fakt, že tři ze čtyř postav v mužském snu budou muži, zatímco ženy sní o obou pohlavích ve stejné míře. Většina snů se odehrává doma anebo v kanceláři a pokud se ve snu potřebují přemístit, nejčastěji jedou autem anebo jdou pěšky. A asi nikoho nepřekvapí, že studenti sní o sexu častěji než lidé středního věku.

Noční terapie

Hall tedy jinými slovy zjistil, že sny jsou na hony vzdálené surrealistickým říším plným divů. Naše mysl se v nich drží přízemních zájmů a většinou se realitě vzdálí jen nepatrně. Je tomu skutečně tak? Profesor Ernest Hartmann vidí sny jako formu vestavěné noční terapie. "Mysl ve snech bere to, co je nové nebo obtěžující a spojí to s tím, co už známe, takže nové informace se jeví jako méně ohrožující či znepokojující." Hartmann má také vysvětlení pro noční můry. Poukazuje na fakt, že naše mysl má tendenci přehrát děsivé či traumatizující události ve snech několik dnů poté, co člověk stresovou situaci prožil. Jenže u některých lidí se mozek jako by zasekne a přehrává tyto situace stále dokola, jako kapela, jež zná jen jednu písničku. Když mozek nedokáže vymazat takovou událost z dlouhodobé paměti, začnou člověka trápit noční můry, jako známka posttraumatické stresové poruchy.

Evoluční alarm

Sny nám však umožňují strávit a regulovat negativní emoce. I když jsou pro mnohé zdrojem úzkosti a občas i zmatenosti, mohly by mít podle nejnovějších výzkumů noční můry pozitivní přínos. Deirdre Barrett, psycholožka z Harvardu tvrdí, že noční můry nám pomáhají přežít, jinak by se pravděpodobně během evoluce vytratily. Podle její teorie jsou noční můry způsobem, kterým mozek upozorňuje na skutečnosti, které je třeba vzít v potaz. "Pravděpodobně špatné sny existují proto, aby nás upozornili na potencionální nebezpečí. I posttraumatické noční můry, které nás nutí prožívat děsivou událost znovu a znovu mají svůj význam – nebyo spíše měly v dávných dobách, kdy upozorňovaly na to, že nebezpečné zvíře, které někoho napadlo, nebo nepřátelský kmen mohou znovu zaútočit." Jenže tento evoluční alarm nám je v dnešní době, kdy nebezpečí číhá na každém kroku v podobě požáru, autonehody, znásilnění či přepadení vlastně k ničemu. "Některé noční můry nás však mohou upozornit na něco, co nám v momentálním stavu uniká.

V některých kulturách lidé spoléhají na sny, pokud se blíží nějaké důležité rozhodnutí. V roce 2005 proběhl průzkum snů australských domorodých kmenů pod vedením Elizabeth Mohkamsing-den Boer a přinesl zajímavá zjištění. Tamní lidé věří, že sny nás emocionálně připravují a mnohdy i utužují vzhledem k událostem, které mají nastat, což by odpovídalo úzkostem, které nám noční můry mnohdy přinášejí. Tak tedy spěte sladce…