Setkání Vikingů s původními Američany. EXKLUZIVNĚ PRO NG

Kanadská archeoložka jde po sotva znatelných stopách a pátrá po ztracené kapitole z dějin Nového světa.

Zdroj: archiv

Na těch vláknech bylo něco divného. Patricia Sutherlandová si toho všimla hned: byla zvláštně ochmýřená, měkká na dotek.

Vlákna provazu pocházela z opuštěné usedlosti na severním cípu kanadského Baffinova ostrova, z místa daleko za polárním kruhem a severně od Hudsonova zálivu. Domorodí lovci se tady ohřívali u lamp, v nichž se spaloval tulení olej, zhruba před 700 lety. Už v 80. letech minulého století si s měkkými vlákny lámal hlavu jeden římskokatolický misionář. Ve stejných pozůstatcích obydlí vykopal stovky drobných předmětů. Vlákna vyrobená z krátkých chlupů vytrhaných z kožešiny zajíce polárního se ani trochu nepodobala šlachám, z nichž splétali provazy arktičtí lovci. Jak se sem dostala? Starý misionář odpověď nenašel, a tak uložil podivná vlákna spolu s ostatními nálezy do krabice a předal je Kanadskému muzeu civilizace v Gatineau v provincii Québec.

Kdo to přadl?

Léta plynula. Pak se jednoho dne v roce 1999 archeoložka uvedeného muzea Patricia Sutherlandová podívala na vlákna pod mikroskopem a zjistila, že někdo smotal krátké chlupy do měkké příze. Obyvatelé Baffinova ostrova v prehistorické době však neuměli ani příst, ani tkát; své oblečení sešívali z kůží a kožešin. Odkud se sem tedy mohla tato příze dostat? Patricia Sutherlandová měla určité tušení. Před mnoha lety pomáhala při vykopávkách vikinského hospodářství v Grónsku a tam viděla podobnou přízi, kterou její spolupracovníci našli v podlaze místnosti, kde se tkalo. Ihned zatelefonovala archeologům do Dánska. O několik týdnů později se od jedné odbornice na vikinské textilie dozvěděla, že kanadská vlákna jsou naprosto stejná jako vlákna příze, kterou vyráběly ve vikinských dobách ženy v Grónsku. „To mě skutečně překvapilo,“ vzpomíná Sutherlandová.

Tento objev vyvolal mnoho otázek, jimiž se Patricia Sutherlandová ve své vědecké činnosti intenzivně zabývala déle než deset let. Připlula nějaká skupina ze Skandinávie na pobřeží Baffinova ostrova a navázala přátelský kontakt se zdejšími lovci? Je nalezená příze klíčem k dávno ztracené kapitole z dějin Nového světa?

Vikingové a jejich cesty

VIikingští mořeplavci byli ve středověké Evropě nejlepšími objeviteli. V pevných dřevěných plachetnicích, které jsou působivé dodnes, se vydávali ze své domoviny ve Skandinávii dobývat nová území a hledat zlato a poklady. Někteří cestovali v osmém století na západ do oblasti dnešního Skotska, Anglie a Irska; v bojích barvitě popsaných ve středověkých rukopisech rozsévaly jejich meče mezi tamními obyvateli smrt. Mnozí z těchto objevitelů se věnovali obchodu. Již v devátém století se vikinští obchodníci odvažovali stále dál na východ podél pobřeží Bílého a Černého moře a plavili se v mělčinách východoevropských řek dále do vnitrozemí. Zakládali města na významných eurasijských obchodních trasách a nakupovali nejlepší zboží ze Starého světa – skleněné výrobky z údolí Rýna, stříbro z Blízkého východu, lastury z Rudého moře, hedvábí z Číny.

Ti nejodvážnější mířili daleko na západ, do zrádných mlžných vod severního Atlantiku. Vikinští kolonisté zakládali zemědělské osady na Islandu a v Grónsku a plnili sklady ceněným zbožím z Arktidy určeným pro evropské trhy, například mrožovinou či zakroucenými kly narvalů, které se prodávaly jako rohy jednorožce. Někteří z vůdců se nezalekli neznáma a vydávali se dále k západu, mezi ledovce, k pobřeží Ameriky.

Někdy mezi rokem 989 a rokem 1020 přistáli vikinští mořeplavci – možná až 90 mužů a žen – na newfoundlandském pobřeží. Postavili zde pevné dlouhé budovy a několik drnových chýší na tkaní, zpracování železa a opravy lodí. V 60. letech minulého století norský dobrodruh Helge Ingstad se svou manželkou, archeoložkou Annou Stine Ingstadovou, objevil a vykopal zarostlé trosky této dávné vikinské osady v místě nazývaném L’Anse aux Meadows.

Později našli kanadští archeologové železné lodní nýty a jiné předměty zřejmě z vraku vikinské lodi při pobřeží Ellesmerova ostrova. V následujících letech však bylo objeveno jen málo dalších stop po bájném vikinském objevování Nového světa – dokud nezačala s výzkumy Patricia Sutherlandová. 

Napsala Heather Pringleová
Fotografie David Coventry

Související články