Škola na Havaji aneb Jak vymýtit sex, o kterém se nemluví
„Puritanismus by se tady na ostrově Kauai dal nadepsat snad na každý dům,“ píše nám fotografka Jana Boemer. Zde se jednoduše o sexu nemluví, neexistují žádné narážky, natož aby si někdo vyprávěl sprosté vtipy.
Před několika měsíci vyšel v New York Times článek s názvem „Ne pod mojí střechou“. Šlo o dospívající děti a téma, jak rodiče nesouhlasí s tím, že by před uzavřením 18 let mohly mít pohlavní styk. A to ještě pod jejich střechou. Článek byl považován za neuvěřitelně otevřený. New York se nedá přirovnat ke státům odlehlejším, natož ke Kauai, která je snad nejdále, a puritanismus by se zde dal nadepsat prakticky na každý dům. Zde se jednoduše o sexu nemluví, neexistují žádné narážky, natož aby si někdo vyprávěl sprosté vtipy.
Mám dvě děti ve škole, kde sex samozřejmě také není tématem – dcera má 15 let a syn 17. Sexuální výchova by zde byla nemyslitelná. Děti musí nosit i na výlety k moři školní uniformy, které (v tomto horku) nesmí být u sukní a kalhot kratší než po kolena a trička jsou uzavřená až ke krku a z dost silných materiálů. Kamarádky mé dcery v patnácti letech neví nic o antikoncepci a věří na báchorky asi takové, jaké znám z vyprávění mé babičky, která se narodila v roce 1911. Časopisy pro děti jako Bravo jsou zde nemyslitelné. Že zde děti bez jakékoliv osvěty mají často v šestnácti letech děti, není žádnou výjimkou.
Mravnostní policie na maturitním večírku a trošku divoký konec
Nejhezčí příklad byl školou připravovaný maturitní večírek určený pro děti deváté až dvanácté (maturitní) třídy. Nejprve nám přišel domů obsáhlý dopis, jak se budou muset děti obléct a jak se chovat na večírku. Z toho dopisu námi chvílemi zmítalo rozčílením a chvílemi výbuchy smíchu. Když však přišel dokument, který děti musely podepsat, zůstalo spíše rozčílení. Šaty děvčat nesměly být kratší než po délku jejich prstů při stažené paži. Chlapci museli být v oblecích. Nesměl se samozřejmé pít alkohol a brát drogy…
Během večírku byly připravené testy na drogy a alkohol a při pozitivním testu měly být děti vyhozeny ze školy. Při tanci se děti opačného pohlaví k sobě nesměly přiblížit na více než na 30 centimetrů. Při porušení by musely opustit taneční parket a musely by vychladnout (doslova) a podepsat prohlášení, že se uklidnily. Na toaletu směly jít jen s dozorčí doprovodnou osobou a na večírku byla přítomna policie pro dodržování všech pravidel. Protože se pro děti na ostrově vůbec nic neděje, všechny se i přes přísná pravidla šíleně těšily.
V deset večer večírek končil, a tak jsme si s manželem sedli do hotelového baru, abychom na naše večírkomany počkali. Při cestě na toaletu jsem kradmo nakoukla do sálu a zůstala stát s otevřenou pusou. Klubíčko těl se na parketě zmítalo ve veškerých sexuálních pozicích – jen, že bylo oblečené. Dirty dancing byl proti tomu večerníček. Většina děvčat měla strečové šaty, které si jednoduše vytáhla výš než po zadek. Dozorci byli ve stresu a nevěděli, jak se zachovat. Pobíhali mezi záchodem a tanečním sálem s prázdnými lahvemi alkoholu v ruce, které děvčata prý propašovala skrze kontrolu přilepené na stehně.
Tím, že je vše zakázané, byly děti jak puštěné ze řetězu a vše, co zažívají jejich vrstevníci u nás pomalu přes celý rok, se muselo vejít do tříhodinového večírku…
