Sucha a související hladomory v Sahelu si v období 1968-74 údajně vyžádala podle odhadů až půl miliónu obětí (Encyclopedia Britannica). Samozřejmě s tím i souvisí zvýšená nestabilita a různé občanské konflikty v této oblasti. 

Výzkum zveřejněný v časopise Geophysical Research Letters tvrdí, že emise v podobě sulfátových aerosolů pocházejících z továren spalujících uhlí ve Spojených státech a Evropě během tří dekád od roku 1960 ochladily celou severní polokouli a způsobily posuv tropických srážkových systémů více na jih. To mělo největší dopad pro oblasti na jižním okraji Sahary.

Tento trend se však zastavil s postupným rozšířením čistější technologií, a nyní se v rámci globálního oteplení a celkového nárůstu teplot na severní polokouli (rychlejšímu než na polokouli jižní) dochází k jeho rychlejšímu zvratu. Poměry se vrací před rok 1980.

Přestože už některé dřívější výzkumy upozorňovaly na vliv znečištění ovzduší v souvislosti s vysycháním afrického Sahelu, tato studie dala rozsáhlou regionální změnu do souladu s globální proměnou srážkových systémů. Zároveň demonstrovala projev tohoto posunu a příčinou souvislost i v dalších oblastech na světě.

"Místo, aby jsme studovali jen srážky na určitém místě, snažili jsme se podívat na rozsáhlejší souvislosti," uvedl hlavní autor studie, doktorand atmosferických věd Yen-Ting Hwang.

Kromě Sahelu a jeho srážkových úhrnů v letech 1930 až 1990, vědci porovnávali hodnoty ve stejném pásmu na celé Zemi. Tedy především v Jižní Americe a Indii. A výkyvy ve srážkách se projevily i na dalších místech. 

S tím, jak naopak na severní polokouli začaly ubývat zdroje sulfátových emisí, se situace v Sahelu začala po roce 1980 postupně zlepšovat. Přestože v oblasti dál působí sucha, nejsou již trvalá.