Střípky z Havaje: Život na stromech uprostřed ráje - to je Taylor Camp
Chtěli byste vědět, jak vypadá život na stromech, kde nemusíte platit složenky, a kde si můžete žít jen podle svého svědomí a vědomí? Vraťte se na Havaj do 70. let. Nebo se podívejte na snímky Johna Wehrheima.
Připravuji novou výstavu a nacházím se po dlouhé době zcela ve svém živlu. Po keramice, malbách, skulpturách se konečně vracím zpět k fotografii. Hraji si s každým obrázkem, sama rámuji a paspartuji, píši k fotografiím ručně záznamy orální historie a nechávám se unášet do let 1969 –1977. To je velmi zajímavá část historie ostrova, která až dodnes formuje řadu místních zákonů a pravidel.
Howard Taylor, bratr známé herečky Elizabeth Taylorové na jaře roku 1969 vykoupil z vězení čtrnáct mužů, žen a dětí, kteří byli odsouzeni za to, že překročili dovolenou dobu kempování k devadesáti dnům těžké práce. Bláznivě vypadající skupina v pestrých šatech a s dlouhými vlasy budila pozornost ostrovanů od samého počátku.
Howard Taylor vlastnil na severu ostrova sedm akrů pozemků a poskytl vzdělaným uprchlíkům před vietnamskou válkou prostor k bydlení. Následovala vlna – přijíždělo stále více a více hippies, surfařů a psychicky nemocných vietnamských veteránů, kteří zde vytvořili tábor, kde se užívala marihuana a kde byl oděv pouze právem, ale ne povinností, a kde neexistovala demokracie - komunita podléhala jasným zákonům přírody. Brzo vznikla řada domů na stromech a žilo zde dlouhodobě asi sto lidí.
Život v korunách a bez složenek
Poté co Elizabeth a Howard Taylorovi strávili s komunitou Vánoce, vyšla v USA řada článků s fotografiemi Liz Taylorové, které nafotili paparazzi i místní lidé. Bylo jasné, že jejich utajený, nenápadný ostrov s nejlepším surfováním na světě je objeven a že ho přísun turistů v budoucnu zcela změní. Sourozenci Taylorovi nechali hippies žít na svém pozemku bez jakýchkoliv omezení a nikdy se sami na ostrov nevrátili. Stát nakonec pozemek v roce 1974 vyvlastnil a po řadě tahanic tábor v roce 1977 srovnal ze zemí.
Při přepisování výpovědí tehdejších obyvatel si říkám, že asi dnes více než kdy předtím, když se náš svět stal tak rychlým a tak konzumním, si v srdci pravděpodobně každý druhý z nás nepřeje nic víc, než bydlet v domě na stromě. Žít bez jakýchkoliv smluv, placení poplatků, polonahý na pláži s neskutečnými západy slunce, nejlepším surfováním; děti a psi by si hráli v přílivu a láska by určovala pravidla.
Bavila jsem se dnes s fotografem Johnem Wehrheimem, který tábor a komunitu dlouho fotografoval a natočil film Taylor Camp, a jako vždy při přípravě zajímavé výstavy jsem se skrze něj alespoň trochu té atmosféry dotkla.
Více informací o výstavě naleznete na webových stránkách www.artcafehemingway.com
