Tady se kreslíři opravdu vyřádili. Kdo není na zdech, jako by neexistoval

Během cest po Africe jsem nikdy neviděla tolik maleb na zdech a poutačích, jako právě v Somálilandu. Místní umělci mají opravdovou možnost se vyřádit a mnozí z nich to umí dokonale.

Kdo by například dokázal vytvořit tak úžasnou podobu fotbalistů k příležitosti Světového Poháru ve fotbale?  Tyto podobizny jsou dostatečně velké na to, aby se mohly jakýmkoliv způsobem nepovést, ale tady vyšly skvěle.

Každý obchod, restaurace, salon krásy anebo zubařské středisko se pyšní grafickými ukázkami toho, co člověk může uvnitř najít.

Vyrveme tu i vaše zuby

Nejlepší jsou podle mne poutače na zubaře, a kdykoliv jsem kolem jednoho jela, modlila jsem se, abych ho nemusela potřebovat. Na mne působily jako reklama na to, aby člověk nejedl sladké… a nikdy somálského zubaře nevyhledával. Jiné jsou reklamy na zdravé jídlo – ne že by v Somálilandu byli tak zvrhlí, aby se věnovali nekonečným starostem o zdravou stravu a nedejbože diety! Ale ovoce jedí hojně, pokud je v sezoně.

Řidičova ješitnost dostala zabrat

Somáliland je země, kde jsou důležité telefony. Mnoho lidí má příbuzné a rodinu v zahraničí, kde je lepší možnost výdělku, a občas je nutné se s nimi spojit. Proto existují nejen telefonní centrály, z nichž si člověk může zavolat kamkoliv po celém světě, ale mnozí mají mobilní telefony na místní volání – tak důležité v zemi, kde jsou města od sebe vzdálena několik hodin autem. Jednou jsem byla za mobilní telefon hodně vděčná: v pravé poledne jsme v buši zapadli do díry a ne a ne se dostat ven. Řidič Hassan byl naprosto rozhodnutý nás odtamtud dostat sám a  tvrdošíjně odmítal telefonovat o pomoc. Nakonec to musel vzdát, zatelefonoval a zanedlouho jsme viděli, jak se v oblaku prachu přibližují záchranná vozidla. Měla jsem pocit, že nás přijela vysvobodit půlka hlavního města Hargeysy, a za pár minut jsme se s nimi řítili v oblacích prachu zpátky domů. Hassan, výborný a hrdý řidič, z toho měl velké trauma; styděl se, že se mu něco takového stalo, a tak dostal zbytek dne volno, aby se z toho dostal.

 

Ne, my nejsme Somálsko

Další malby na zdi připomínají občanskou válku – v centru Hargeysy je válečný memoriál připomínající útok somálské armády na Hargeysu poté, co se v roce 1988 Somaliland rozhodl vymanit se ze společenství se Somálskem. Tyto malby jsou hodně názorné: krev, utržené končetiny, lidé prchající před útokem, s dětmi na zádech.

Ale toto je (kromě pár sestřelených letadel, které je možné doposud v buši vidět, když víte kde) jediná připomínka jejich nedávné smutné historie. Jinak se Somáliland optimisticky posunuje  kupředu a cení si nezávislosti na svém divokém jižním sousedovi, která je jim ale dosud mezinárodně upírána. Jsou prostě Somálskem, ať se jim to líbí nebo ne. Můžu potvrdit, že nelíbí.

Třeba vzlétne, třeba ne, třeba doletí, třeba ne

 

Somálilanďané rádi hodně cestují. Pryč jsou doby, kdy se do Hargeysy létalo malými letadly OSN z Nairobi.

Vešlo se tam pár pasažérů, přednost měli zaměstnanci OSN a cesta trvala celý den, protože se stavělo skoro v každém malém městě.

Dnes v Hargeyse funguje spousta aerolinek a reklamy nemají zrovna malé! Jediný problém je, že ta letadla na obrázcích vypadají podobně, jako ruský letoun, se kterým jsem naposledy do Hargeysy letěla z Djibuti. Zážitek to byl jak z komiksu!Naštěstí jen krátký.

Ostříhat a nestřílet!

Somálky jsou známé fifleny, a o jejich lásce k henně jsem se už zmiňovala na jiném místě. Ale muži také chtějí vypadat dobře. Pánských holičů je všude dost, a podle obrázku si mohou vybrat účes přesně, jak chtějí.

A také nesmíme zapomenou na to, že Somáliland je mírumilovná země. U hlavního vstupu do budovy parlamentu je vymalované jasné poselství – žádné zbraně, granáty, miny, a ani hole!

 

 MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.