Tajemný rodokmen meteoritů známe i díky Čechům. Video ve 3D

Na noční obloze zasvítí „padající hvězda“. Romantik pozorovatel stihne akorát vyslovit jedno přání a obloha znovu potemní. Ovšem mezi námi jsou i ti, co dokáží z takového okamžiku vyčíst všechno podstatné - odkud k nám tohle těleso přiletělo, kudy letělo, jestli z něj něco dopadne na zem, kde asi dopadlo, jestli má cenu ho začít hledat a najít ho

Tajemný rodokmen meteoritů známe i díky Čechům. Video ve 3D

Prim v tomhle vyhlášeném oboru, laikům  připomínající hledání malé jehly v obrovské  pyramidě sena, hrají už přes 50. let čeští astronomové. 

Na začátku úplně nového astronomického oboru byla obrovská práce doktora Zdeňka Ceplechy (27.1.1927 –  4.12.2009), který jako první začal sledovat noční obloku za pomocí fotografií pořízených bolidovými kamerami. Po počátečních obtížích vybudoval u nás i jejich první síť.

Vymyslel algoritmy pro výpočty nejdůležitějších charakteristik padajících těles a hlavně - v roce 1959 se mu podařilo na základě snímků pořízených jednoduchými kamerami ze dvou stanic spočítat dráhu jasného bolidu (na obloze  zasvítil 7. dubna) a určit místo jeho dopadu.

Nalezený meteorit dostal jméno Příbram a stal se prvním meteoritem s rodokmenem na světě – meteoritem o kterém jsme se poprvé dozvěděli prakticky všechno, především však odkud z meziplanetárního prostoru k nám přiletěl.  

Viděli jste na obloze bolid?  Můžete našim vědcům pomoci když vyplníte TENTO FORMULÁŘ. Všechna tato pozorování se kopií dostanou okamžitě k doktoru Spurnému a jsou přístupná i ve veřejné databázi Astronomického ústavu. 

Dnes v jeho práci úspěšně pokračuje tým pod vedením doktora Pavla Spurného Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově. Ve světě je v současnosti už známo osmnáct meteoritů s rodokmenem, z toho 10 z nich objevili nebo se zásadní měrou na jejich objevu podíleli čeští vědci 

Jedním z jejich posledních úspěchů je Mason Gully - meteorit s rodokmenem nalezený v roce 2010 v australské Nullaborské poušti –  skvělý výsledek dlouhodobé spolupráce s australskými a anglickými kolegy. Největší záhadou pro všechny laiky je pořád skutečnost že se dají spočítat ze záznamu světelné čáry hořícího bolidu všechny parametry tak, abyste jej mohli nalézt. 

Pavel Spurný upřesňuje: "Základ je v záznamu bolidové kamery. Pomocí matematického aparátu dokážeme spočítat jestli se těleso zcela nevypařilo, kudy  letělo než přestalo zářit a případně i kde dopadlo. Díky tomu umíme i poměrně přesně určit dopadovou oblast." 

Co všechno ale ovlivní začátek – rozhodování zda má cenu vůbec něco začít počítat? 

Pavel Spurný: "Naše Země má díky své atmosféře dokonalý filtr pro tato tělesa a 99,9 %   malých meziplanetárních těles, které se Zemí srazí v její atmosféře shoří. Aby těleso dopadlo na zem musí být dostatečně hmotné, a zároveň musí být natolik soudržné, aby přežilo drsný průlet atmosférou a především musí se pohybovat relativně malou rychlostí, řekněme pomaleji než 25 kilometrů za sekundu." 

Bolid ze kterého nakonec byl meteorit Mason Gully toto splňoval, ovšem jak dlouho zářil? 

Pavel Spurný: "Jeho světelná dráha trvala 6 sekund, krátký okamžik, ale nám to stačilo. Za tu dobu se dá všechno velice spolehlivě určit pokud máme tak kvalitní záznamy jaké dostáváme z našich automatických kamer.

Na druhou stranu ovšem musíte do astronomických  a fyzikálních hledisek zapojit i meteorologii a počítat i s větrem ve vysokých vrstvách atmosféry. Zkrátka vysoko v horních vrstvách atmosféry se těleso rozzářilo, zachytily ho naše kamery a postupně brzdilo z původní kosmické rychlosti, v tomto případě 14,5 kilometrůza sekundu na nějakých 3-4 kilometry za sekundu. To už je rychlost, kdy se jeho povrch netaví a těleso padá po takzvané temné dráze. Tam nám mizí. My jsme jej naposledy viděli v okamžiku kdy bylo 24 kilometrů nad zemským povrchem a jeho rychlost pak  velice rychle klesala na rychlost volného pádu. Takže z těch 24 kilometrů na zemský povrch let pro meteorit,  který jsme potom našli, trval 7 minut. To je právě doba, kdy o tom tělese nic nevíme. Jeho dráhu můžeme pouze modelovat." 

 

Ale místo dopadu na Zem jste se trefili s přesností 150 metrů….. 

Pavel Spurný: "Tady už to samozřejmě je i o štěstí, ale hlavně je to je výsledek  našich metod a dlouhodobé zkušenosti. Už se nám to v minulosti vícekrát podařilo a tak už víme co se s tím tělesem děje, jak moc je ovlivňováno během letu po temné dráze stavem atmosféry. V tomto případě, kdybychom nebrali v potaz vítr tak bychom hledali asi o 7 kilometrů jinde a v žádném případě bychom meteorit nenašli."  

Obrázek vlevo: Mapka bolidové sítě v Austrálii – dnes jsou zde umístěny čtyři automatické bolidové kamery české výroby, které pokrývají území dva a půlkrát větší než je rozloha naší republiky. 

Obrázek vpravo: Modelování temné dráhy meteoritu Mason Gully v čelním pohledu.

 

 Slovník „kosmického kamení“

meteorit -  zbytek kosmického tělesa, který přežil průlet zemskou atmosférou 

meteor -   světelný jev na obloze vyvolaný částicí meziplanetární hmoty, která vstoupí do zemské atmosféry 

bolid - meteor se zdánlivou jasností vyšší než planeta Venuše na pozemské obloze 

meteoroid - meziplanetární těleso, které vstupuje do atmosféry; jeho velikost se může pohybovat od setin milimetrů po desítky metrů

asteroid (též planetka) - meziplanetární těleso větší než meteoroid bez vlastní aktivity (to je pak kometa)

V grafu nahoře je vidět dráha meteoritu Mason Gully ve sluneční soustavě.

Meteorit Mason Gully  je teprve patnáctý  případ v historii, kdy se podařilo určit kompletní rodokmen meteoritu včetně jeho původu ve sluneční soustavě, průletu atmosférou a  místa dopadu. Už se ví co přinesl k poznání Sluneční soustavy? 

Pavel Spurný: "Teď putuje různými světovými laboratořemi. Momentálně je v Londýně na Imperial College v rukou našich kolegů, kteří pracují na tomto projektu a z největší části jej  financují. Ti si rozhodují, kdy která laboratoř ho bude mít a co se na něm bude dále zkoumat.

Pro všechny odborníky je ale takový kámen  něčím, co se dá přirovnat k mnohasetstránkové knize. Je to dobrodružství - otáčíte její první listy a snažíte se pochopit jak jsou popsány a těšíte se na další kapitoly. Nacházíte informace za jakých podmínek bylo to  těleso vytvořeno, jakou historií prošlo od vlastního stvoření až po pád, který se odehrál 13. dubna 2010.

Těleso samo o sobě je velmi starý materiál, tak starý jako naše Sluneční soustava - nějakých 4,5 miliardy let. Mějte na paměti že žádná pozemská hornina tak stará není, protože Země za tu dobu prošla geologickým vývojem a vše zde bylo geologicky přetvořeno.

Najednou držíte v rukou materiál, ze kterého se skládá protoplanetární mlhovina a ze kterého se formovala první tělesa. V podstatě se díváte na prapočátek vzniku Sluneční soustavy. A protože jsme schopni nějakým způsobem zpětně vysledovat dráhu toho tělesa, tak jsme schopni i určit, z které oblasti Sluneční soustavy pochází. Tento meteorit pochází z vnějších částí hlavního pásu planetek, který se nachází mezi Marsem a Jupiterem. Díky tomu jsme pak schopni říct jak to tam vypadalo hodně zpátky dozadu a jakou srážkovou historií to těleso prošlo – tedy  velice mnoho o časovém úseku 4,5 miliardy let zpátky."

Podívejte se na meteorit Bunburra Rockhole  v jedinečné 3D animaci. Autor: Prof. Philip A. Bland, Imperial College, Londýn.

Fotografie, mapky, plánky a grafy - archív Pavla Spurného

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.