Můj zájem o amorfní předmět se rázem znásobil. Strusku, jež pochází ze zemních pecí, ve kterých tavili první moderní Portugalci železo kvůli obchodu s Féničany, mám skutečně vystavenou na čestném místě na poličce. Jižní Portugalsko je však místem, kde nejsou ani dvě milénia žádnou velkou mírou. Po celé provincii Alentejo mezi Atlantikem a španělskou hranicí jsou rozeseté pozůstatky mnohem starších civilizací. Tak starých, že o nich vlastně nevíme skoro nic. Ani to, k čemu sloužily majestátní megality, které za sebou dávní lidé zanechali. Nebo jak mohli mnohatunové balvany s pomocí primitivních prostředků doby kamenné vůbec dostat na své mystické místo.

V kraji korkových dubů, který se rozprostírá mezi metropolí Portugalska Lisabonem a turisticky známým pruhem pobřeží honosící se názvem Algarve, zkrátka čas plyne trochu jinak. Pomaleji. Než vydá nově zasazený korkový dub svou první úrodu korku, trvá to plné čtvrtstoletí. A dalších dvacet let uplyne, než je jeho korková kůra natolik kvalitní, aby se z ní dala vyrobit "obyčejná" zátka do lahve na víno.
"Eukalypty rostoucí sotva osm let sázíme pro sebe, pinie pro své děti a korkové duby pro vnuky," shrnuje zdejší život založený na staletých tradicích Balthasar. Samotné korkové duby přitom vytvářejí překvapivě bohaté životní prostředí, v němž se skrývají i nejvzácnější kočkovité šelmy světa - rysové pardáloví. A také chrání sluncem rozpálenou krajinu před tím, aby se proměnila v poušť. Milovníci vína zase svým "koníčkem" chrání korkové lesy jako takové. Proč? Vytahováním zátek z lahví vytvářejí poptávku po novém korku a dávají farmářům důvod starat se o své staleté korkové lesy.

Zaujalo vás téma? Navštivte přednášku "Portugalsko-Alentejo", která se koná 23. září 2015 od 17 hodin v malém sále Městské knihovny v Praze, vstupné 40 Kč.