Tanec a sexualita. Rytmizované pohyby jsou i u lidí součástí pohlavního výběru

Podle spisovatele G.B. Shawa je tanec za vertikálním vyjádřením horizontální touhy. A jak to vidí antropologové?

Tanec a sexualita. Rytmizované pohyby jsou i u lidí součástí pohlavního výběru

Podívej,“ strčil mě Carlos k rezavému plotu. Nakoukl jsem malou dírou do dvora a uviděl polonahé tanečnice samby, které na poslední chvíli pilovaly taneční finesy. Nejvíce mě zaujal zvláštní minimalistický pohyb kolen, kterým dokázaly eroticky rozvlnětsvá pozadí. Karneval na Kapverdách mohl začít.

Vertikální poloha touhy

Tančit je lidské. Barvami vířící „namlouvací tance“ sice dokáží vystřihnout i koljušky, rajky či jeřábi, ale pouze u člověka je tanec záměrným, rytmizovaným a neuvěřitelně kulturně pestrým tělesným pohybem. Spisovatel G.B. Shaw považoval „tanec za vertikální vyjádření horizontální touhy“, což představuje literární vyjádření toho, že je součástí nejrůznějších podob pohlavního výběru.

Ekonomie krátkodobých vztahů. Nejatraktivnější jsou ženy s ospalým, přiopilým a tupým výrazem

Když se evoluční psycholog Peter Lovatt snažil zjistit, proč vlastně lidé tančí, dostalo se mu nejčastěji následující odpovědi: Tanec zprostředkovává emocionálně příjemné „komunikační spojení“ s tělem svým či partnera a také s rytmem hudby. Rytmus samotný je člověku vlastní v podobě tepu srdce a podle etologa Eibl-Eibesfeldta je právě tanec jeho pohybovým vyjádřením. „V tanci jde nejen o to předvést své fyzické a rytmické kvality, ale také o schopnost synchronizace pohybu, která se člověku evolučně osvědčila třeba ve válečných tancích,“ domnívá se navíc antropoložka Helen Fisherová.

Není tak příliš k podivu, že mimořádné taneční vystoupení umožňuje získat mužům nigerijského kmene Igede ženu „jejich snů“ . V jejich kultuře totiž válečníka, tanečníka a milence dosud spojuje ženami oceňovaná mužnost a udatnost.

Tak nějak málo tančím

Na Beaumontově litografii z 19. století je zobrazen výjev z pařížské Opery, který vyjadřuje značnou nelibost nad tím, že tanečnice občas vystoupí s tanečníkem. V té době totiž panovalo přesvědčení, že tanečníci nejsou svými zjemnělými manýrami, pohyby a fintivostí zrovna etalonem mužnosti.

Levá polovina našeho obličeje je krásnější než ta pravá. Proč?

Parketu vládly ženy, jejichž postupně odpoutávající se eros nalezl na přelomu 19.–20. století ztělesnění v postavě tanečnice Isadory Duncanové. Přestože podle historika tance Ramsaye Burta na konci 20. století zanikly předsudky vůči homosexualitě tanečníků, stále je možné setkat se s názorem, že muži by měli „tak nějak málo tančit“ a spíše si měřit taneční parket pohledem Clinta Eastwooda.

Ostatním mužům, kteří jsou spíše příznivci Johna Travolty, by se mohl hodit klíč, podle kterého údajně ženy hodnotí jejich taneční kreace jako dobré, či špatné. Evoluční psycholog Nick Neave  zaznamenával v tanečním klubu pomocí dvanácti kamer a metody motion capture pohyby tančících mužů. V podobě digitálních avatarů, které setřely jejich fyzický vzhled, je dal ohodnotit heterosexuálním ženám. K překvapení vědců jako dobré tanečníky označovaly ty, kteří měli zvláště koordinovaný pohyb hlavy, trupu a krku. Antropoložka Helen Fisherová se domnívá, že za tím mohou být po miliony let koordinované pohyby částí těla, které se podílely na vrhání zbraní a předpovídaly tak zdraví, sílu a životní úspěšnost.

Podle studie Northumbria University ženy tanec přitahuje. Podívejte se, které pohyby jsou pro ženy nejatraktivnější:

 

Shakira a Shiva

Tanec pro mě představuje osvobození, uvolnění ženských energií, které jsou soustředěny v pánvi a bocích. Teprve ve víru tance si člověk uvědomí, jak se erotika a spiritualita doplňují a navzájem přesahují,“ vypráví o své zkušenosti prof. rétoriky Karma R. Chávezová.

Tanec dervíšů umí přivést do transu. Podívejte se, jak tančí islámští mystikové

Je možné, že právě díky tomuto společenskému hladu po „duchovnu“ a „smysluplné sexualitě“ baží Evropanky po orientálních a afrických tancích. Ať již jde o původně porodní bříšní tance či o mnoho riskantnější probouzení kundaliní šakti, jsou jejich příslibem určité formy vytržení či přesažení. Tématiky transu, dosahovaného prostřednictvím balijského tance, se ostatně týkala jedna z nejslavnějších antropologických studií Gregory Batesona a Margaret Meadové.

Ten nejznámější z těchto tanců, Barong, představuje dramatický souboj dobra a zla mezi králem duchů Barongem a čarodějnicí Rangdou. Barongovo vojsku je očarováno a muži obracejí proti své hrudi dýku kris, aby nakonec upadli do transu, vstoupili do kontaktu s bohy a obnovili nebeský řád. Vedle těchto posvátných tanců je však na Bali proslulý poněkud přízemnější „jogedbumbung“, kterému se nepřezdívá „hříšný“, ale rovnou „porno tanec“. Sakrální se v jeho případě spájí s profánním a Shiva, kosmický tanečník a bůh plodnosti, netrsá se Shakti, ale s Inul Daratistou, přezdívanou jako „indonéská Shakira“.

Podívejte se na video zachycující hříšný tanec jogedbumbung: 

Úvodní foto: Michal Josephy 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Nejčtenější články

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.