Starobylá léčebná metoda, která vznikla v Indii, se dnes již po staletí praktikuje v Thajsku. Zde se učení předávalo z mistra na žáka v chrámech a později i v rodinách. Největší popularity dosáhla v šedesátých letech, kdy se v Bangkoku otevřela speciální škola, která učila terapeuty z celého světa. Studiem prošlo již více než 200 000 zájemců ze 145 zemí.

„Výcvik je velmi náročný, protože technika musí být přesná a je mnoho věcí, kterých si musíte být během procedury vědomi,“ říká profesionální masér Chilean Sari.

Procedura se zaměřuje na směrování krevního oběhu kolem problémových oblastí, aby se tak vyřešila bolesti svalů. Klade si za cíl zharmonizovat tělo, mysl i ducha, a tím mu poskytnout příležitost k samouzdravení.

Na rozdíl od klasické rekondiční masáže, která spočívá v hnětení měkkých tkání, thajské masérky pomocí prstů, dlaní, předloktí, loktů, kolen a chodidel kombinují akupresuru s protahováním. Tím uvolňují svaly, klouby, šlachy, chodidla, protahují páteř a dosahují celkového fyzického i psychického uvolnění klienta.

Někdy se objeví klienti, kteří nejsou připraveni na intenzitu procedury. Studie však již prokázaly, že pomoci tradiční thajské masáže lze dosáhnout zmírnění bolesti zad, bolestí hlavy, nespavosti, a dokonce i úzkost.

Zdroj: Profimedia.cz

Umění tradiční masáže zaměstnává v asijské zemi desítky tisíc lidí. Jejím pozitivem je, že k práci nepotřebujete nic než ruce a znalosti. Lze se tak s ní setkat v luxusních lázních, kde se cena pohybuje kolem sta dolarů za hodinu, ale i ve skromně zařízených studiích, která si za srovnání těla účtují kolem pěti dolarů.

Tradiční masáž se v rámci kulturního dědictví UNESCO přidala k tanci s maskami Khon, který uznání získal v roce 2018.