Tikal - magické město v džungli vybudovali Mayové. Anebo někdo tajemnější?

Zhruba třicet kilometrů severně od El Remate leží v neproniknutelné džungli největší guatemalské provincie El Petén město Tikal. Na ploše zhruba 16 kilometrů čtverečních pohltila džungle okolo čtyř tisíc staveb různých pyramid, chrámů, paláců a vícepatrových obytných domů.

Tikal – magické město v džungli vybudovali Mayové. Anebo někdo tajemnější?

Dřevěné stupínky byly velice kluzké a jediná chyba by mě jistě stála život.

Pršelo, jen lilo

Tikal je jedinečné místo, které člověka neobyčejně prostupuje svým klidem, majestátností a mystikou. Je to místo, které by si člověk měl užívat o samotě, nikoli uprostřed štěbetajícího davu turistů. Díky tomu, že jsme si přivstali, měli jsme možnost pobývat na mnoha místech o samotě a nasávat mystiku a energii starodávného města, které bylo údajně založeno již sedm set let před naším letopočtem.

Tikal leží na skalnatém vápencovém podloží, které přirozeně vystupuje z okolní bažinaté džungle. Přijeli jsme do Tikalu ještě za tmy, abychom se mohli kochat ranním rozbřeskem, který bývá majestátní. Jitřní opar se zvedá, ptáci zahajují svůj ranní koncert a první teplé paprsky slunce vytlačují noční chlad. Na něco takového jsme mohli zapomenout. Možná, že okolní džungle vypocovala noční vlhko, ovšem vydatný déšť jej opět navracel do zeleného podrostu.

 

Většinu času jsme se skrývali pod četnými přístřešky, které jsou společné se sociálními zařízeními roztroušeny po celém areálu. Za ranní moknutí jsme zaplatili jako cizinci 150 quetzalů, oproti 25, které jsou požadovány po místních lidech. Peněz jsme však nelitovali, i přes vydatný déšť. A při procházení po Plaza Central, obklopené čtyřmi stavbami přesně orientovanými do čtyř světových stran, nelitovali ani časného vstávání.

Kámen se drolí před očima

Někdejší centrum moci, obklopují snad nejimpozantnější stavby celého Tikalu. Na severu a na jihu stojí dvě Akropole. Tzv. Aerópolis del Norte původně tvořilo šestnáct chrámů. Jedná se o jednu z nejstarších staveb Tikalu a jeho budování trvalo více než tisíc let.

Kdysi svaté místo, kde bývali pochováváni vládcové města, dnes úpí pod neúprosným vlhkem pralesa. Zdi chrámů, z podivně měkkého kamene, který nám spíše než vápenec připomínal svou poddajností mastek, se drolí a doslova rozpadají před očima. Mastek nás napadl proto, že se do kamene dalo rýt pouhým nehtem.

Na opačné straně náměstí stojí Aerópolis Central. Býval to nejrozlehlejší residenční, politický a administrativní komplex ve městě. Právě tam jsme se ocitli naprosto sami. Nerušeni davem návštěvníků, který zahltil Tikal před polednem.

Vyšplhal jsem se po kluzkém úzkém schodišti až na střechu jedné z budov a ohromeně sledoval vrcholky chrámů, které tu a tam vystupovaly z jednolitého zeleného porostu. Obzvláště majestátně působit tzv. Chrám V, vykukující pár set metrů dále na jih nad koruny okolních stromů.

Proč to tu lidé opustili? Kdo ví…

Dodnes se vlastně pořádně neví, proč zdejší vyspělá civilizace tak náhle zanikla a opustila Tikal. Společně s mým souputníkem Richardem jsme spekulovali o možných důvodech. Možná si uvědomila, že kámen používaný ke stavbě chrámů neodolá zubu času, když jim stavby začaly chátrat a padat na hlavu. To byla první nesmělá spekulace.

Další humornou variantou byla příšerná kluzkost kamenného podloží. Zvláště v dešti bylo o zdraví pohybovat se po kamenných cestách a schodištích. Na druhou stranu to může být i určitý druh pomsty západnímu turistovy, který znesvěcuje posvátná mayská místa.

 

Dalším, a pro nás dva s Richardem mnohem reálnějším důvodem zániku civilizace bylo přetnutí kontaktů s nějakou vyšší mocí nebo mimozemskou civilizací. Při pohledu na okolní stavby, převážně na architekturu chrámových pyramid se člověku nechce věřit, že něco takového mohl vystavět přírodní národ Mayů jen tak sám od sebe. Přímo se nabízí, že stavby navrhl někdo odjinud. Mayové se mu zřejmě zprotivili a on je potrestal přerušením toku vědomostí nebo kosmické energie, která město držela při životě.

Tikal musí být zdrojem určité minimálně duchovní energie. Svědčí o tom i současné oltáře nynějších Mayských šamanů či duchovních, které se nacházejí ve formě kruhových kamenných ohnišť před většinou bývalých chrámů. Zřejmě další důkaz toho, že Mayové byli a stále jsou napojeni na něco nebo někoho, co nám příslušníkům západní civilizace stále uniká.

Na západní straně Centrálního náměstí Tikalu se tyčí Chrám II, nebo-li Chrám Masek. Tuto chrámovou pyramidu nechal vystavět panovník Ah Cacao a stavbě daly jméno dvě masky zdobící široké hlavní schodiště. Na vrcholku schodiště stojí jakási chrámová nástavba, ve které býval nástěnný obraz zobrazující popravu zajatce.

Na nejvyšší antické stavbě Jižní Ameriky

Přílišná krvavost Mayských rituálů mohla také být důvodem zániku říše, a to ať již z důvodů duchovních nebo pouze díky nevoli porobených národů v okolí města, které v dobách největšího rozkvětu mývalo až přes padesát tisíc obyvatel. Některé zdroje hovoří dokonce o dvou stech tisících.

Ať již poddaní nebo zajatci, každý z nich musel vzhlížet s náramnou úctou a pokorou hraničící až se strachem, na majestátní Chrám I nazývaný Chrám velkého jaguára. Pětačtyřicet metrů vysoká pyramida obsahuje kryptu panovníka Ah Cacaa, ve které byla roku 1963 objevena kromě mnoha dalších hrobových předmětů i vzácná nefritová maska.

Kromě Centrálního náměstí, kde jsme strávili i nejvíce času, jsme si prohlédli i další dva Chrámy číslo IV a V. Chrám IV leží ve východní části Tikalu a jedná se o nejvyšší antickou stavbu Střední Ameriky. Podobným prohlášením je však pyšní téměř každý významnější areál mayských ruin, takže je třeba vše brát s určitou rezervou.

Chrám IV známý také jako Chrám dvouhlavého hada je vysoký šedesát pět metrů a v době naší návštěvy probíhala jeho chrámová nástavba zevrubnou rekonstrukcí, která jej kompletně zahalila do železného lešení.

Stačilo uklouznutí a byl by konec

Bez přehánění vrcholným zážitkem pro mě bylo překonání několika stovek strmých schodů na vrchol Chrámu V. Dřevěné schody, postavené nalevo v těsné blízkosti původního kamenného schodiště, připomínali spíše žebřík vedoucí do oblak. Otevřeně přiznávám, že jsem měl při lezení nahoru opravdu divný pocit hraničící až se strachem. Dřevěné stupínky byly velice kluzké a jediná chyba by mě jistě stála život. Podstoupené riziko za to však stálo.

Z nejstarší chrámové pyramidy v Tikalu byl nádherný, dech beroucí výhled. Pyramida vznikla před zhruba dvanácti sty lety a pohled zezdola i zezhora vyvolává opravdu až posvátnou úctu. Tím spíše, když člověk musí tak trochu i překovat sám sebe při šplhání k jejímu vrcholu. Atmosféra tohoto místa společně s překvapivou akustikou dávala pocítit pocity obyčejných smrtelníků, kteří dole poklekávali před stovkami let.

Tikal je místo, které zanechá v duši každého hlubokou stopu. Málokteré místo vzbuzuje v člověku takovou přemíru spekulací a hmatatelnou touhu, alespoň na chvíli se přenést časem a spatřit Tikal v dobách jeho rozkvětu. Jedinečné místo, o kterém bohužel tak málo víme…

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.