TOP 10 světů, kde nechcete žít aneb Přehlídka exotických planet

Ještě před několika lety byly planety se dvěma slunci nebo planety tvořené pouze z ledu doménou pouze vědecko fantastických knih a filmů. Pokrok ve výzkumu cizích planetárních soustav ukázal, že vesmír dalece přesahuje lidskou fantasii.

TOP 10 světů, kde nechcete žít aneb Přehlídka exotických planet

1. Tam, kde prší kamení

Na naší Zemi způsobuje nemalé škody silnější krupobití. Zkuste si představit, že místo ledu padá z nebe kamení. Takhle to vypadá na vzdáleném světě COROT-7b. Planeta byla objevena misí COROT, která extrasolární planety (planety mimo naši sluneční soustavu; pozn. red.) hledala pomocí jejich přechodů přes kotouč mateřské hvězdy.

Z pozorování se zjistilo, že se jedná o značně neobvyklý svět. Planeta je kamenná, dvakrát hustější než Země a je natolik blízko mateřské hvězdě, že ji oběhne za 20 hodin. Blízkost planety a hvězdy poukazuje na neobvykle vysokou teplotu. 

Fanoušci Hvězdných válek se můžou radovat, s povrchovou teplotou přesahující 2 000 °C se bez nadsázky jedná o lávovou planetu, velmi podobnou filmové planetě Mustafar. 

Povrchová teplota je dost vysoká na to, aby se zde do atmosféry vypařil křemík, železo a další kovy. Díky extrémní blízkosti planety a hvězdy má planeta zřejmě svázanou rotaci s hvězdou. To znamená, že na jedné půlce planety je konstantní noc a na druhé den.

Omyly ve vědě. Zmizela obrovská planeta. A byla to vůbec planeta?

Extrémní teploty jsou na denní straně, na noční zřejmě k vypařování kovů dojít nemůže. Ne všechny vypařené prvky uniknou do prostoru. Planeta má tenkou atmosféru, která část materiálu zachytí a ten se následně ve formě kovových a kamenných mraků přesune na noční stranu, kde materiál spadne zpět na povrch planety. Jinak řečeno, doslova zde prší kamení a kovy.

2. Gigantické prstence

Saturnovy prstence jsou bezpochyby fascinující, ale ani náhodou nemají na prstence, které zdobí planetu 1SWASP J140747.93-394542.6. Systém jejích prstenců je natolik rozsáhlý, že je skoro srovnatelný s poloviční vzdáleností Země a Slunce. Pro srovnání, prstence této planety mají poloměr skoro 60 milionů kilometrů, kdežto Saturnovy prstence mají poloměr "sotva" 120 700 kilometrů.

Prstence této planety mají pravděpodobně jiný původ než prstence Saturnu. Vzhledem k tomu, že hvězda, okolo které planeta obíhá je poměrně mladá, jsou prstence pravděpodobně tvořeny kameny a prachem, který se nacházel v okolí hvězdy při jejím vzniku. To by znamenalo, že prstenec do určité míry časem zmizí, neboť se jeho materiál pravděpodobně formuje do menších měsíců obíhajících planetu.

V současné době se ví, že v prstencích jsou dvě velké mezery, ve kterých se pravděpodobně nacházejí měsíce, které na sebe gravitačně natáhly materiál nacházející se v jejich oběžné dráze. Tyto měsíce budou fascinujícími světy samy o sobě, neboť jsou ze dvou stran obklopeny prstenci, které rozptylují světlo z hvězdy i odražené světlo z planety, takže zde nikdy nebude tma. 

Rentgenové oko dohlédne až k černým dírám. Může vidět i tu ve středu galaxie

3. Planeta olizující své slunce

Svět označený názvem HD80606b také patři mezi ty velmi exotické. Tahle planeta obíhá svoji hvězdu po extrémně výstředné elipse. Maximální vzdálenost, kterou má planeta od své mateřské hvězdy je 0,88 AU (astronomická jednotka, označuje vzdálenost Slunce Země). Nejblíže se dostane na vzdálenost 0,03 AU. Pro srovnání, Merkur obíhá ve vzdálenosti 0,46 AU. Doba oběhu planety je 50 dní. Po dobu, kdy je planeta nejblíže mateřské hvězdě, tedy po dobu cca 6 hodin, na planetě nastanou neuvěřitelné podmínky.

Teplota se prakticky zdvojnásobí a vlna horka způsobí v atmosféře vítr dosahující 17 000 kilometrů za hodinu. Slunce této planety v největším přiblížení zabírá 30krát větší plochu oblohy než naše Slunce. Po oddálení od mateřské hvězdy planeta chladne, aby po dalších padesáti dnech mohla znovu podstoupit horké peklo. 

4. Početná rodinka 

To, že naše sluneční soustava má osm planet bereme jako daný fakt, přesto je stále obtížné odhalit zda jiné hvězdy také hostí početné rodiny planet. Hvězda označená Kepler-11 se překonala, hostí hned šest planet a všechny se vejdou do prostoru, který by v měřítku sluneční soustavy dosáhl pouze k Venuši. Pět z nich by se dokonce vešlo do prostoru ohraničeného oběžnou dráhou Merkuru. Nejdelší oběžná doba je 118 dní a planeta, která je hvězdě nejblíž, ji oběhne za 10 dní.

Planety nejsou žádní drobci, nejmenší má 1,9 průměru Země a největší 4,4 průměry Země. Všechny planety v této soustavě jsou složeny převážně z vodíku, hélia a nejrůznějších ledů. 

5. Dvě slunce

Další skvělá zpráva pro fanoušky Hvězdných válek, planety se dvěma slunci, jakou je fiktivní planeta Tatooine, mohou existovat.

Dlouho se předpokládalo, že fyzikální podmínky v takovém hvězdném systému by tvorbu planet nepodporovaly, ale z pozorování družice Kepler víme, že je tomu jinak. Systém Kepler-16b je dvojhvězdou, kolem které jednou za 229 dní oběhne planeta. Samotné složky dvojhvězdy kolem sebe oběhnou jednou za 41 dní.

Na tomto systému je zajímavé zejména to, že každá z hvězd má jinou jasnost, takže na planetě, která je z kamení a plynu, velikostí podobná Saturnu, se ve skutečnosti střídají různá roční období podle toho, které slunce je zrovna blíže. Poslední výzkum ukázal, že planeta ve dvojhvězdném systému není jedinečný úkaz, ba naopak nedávno byly zveřejněny další dva takové systémy, Kepler-34b a Kepler-35b.

6. Vodní svět

Planeta GJ1214b byla podrobena podrobnému výzkumu pomocí tzv. transmisní spektroskopie, aby se zjistilo, z čeho je složena. Výsledky byly poměrně překvapivé, neboť se pravděpodobně jedná o ryze vodní svět s velmi tenkou atmosférou, která je nasycena vodními parami. Celá planeta se tak jeví jako jedna velká plynová koule obklopující obří kapku vody o poloměru 2,7 krát větším než je poloměr Země. Samotný střed planety by mohl být tvořen vodou v pevném skupenství, tedy ledem.

7. Požíraná zaživa

Systém WASP-12b není zrovna nejšťastnějším místem na žití. Planeta se nachází natolik blízko své mateřské hvězdě, že ji oběhne jednou za pozemský den. Její vzdálenost od hvězdy je pouhá jedna čtyřiačtyřicetina vzdálenosti Země a Slunce. Tomu samozřejmě odpovídá i pekelná povrchová teplota přesahující 2 200 °C. Aby toho nebylo málo, blízkost ke hvězdě planetu pomalu trhá na kousky díky slapovým silám. Ty zapříčiňují, že planeta je protáhlá do eliptického tvaru a gravitace hvězdy ji konstantně připravuje o povrchové vrstvy, a to v rychlosti 189 biliard tun hmoty za rok. 

Podle posledních závěrů z pozorování Hubbleovým vesmírným dalekohledem planetě zbývá pouhých 10 milionů let života. V současném stavu má tento pohlcovaný svět cca 1,5 hmotností Jupitera a rozsáhlou atmosféru která se rozpíná do třínásobku Jupiterova průměru.

8. Romantický svět padajících hvězd

Planeta HD 69830c je oproti předešlé plantetě poměrně mírumilovný svět, který pravděpodobně nabízí fascinující podívanou na obloze. Podobně jako Sluneční soustava má systém kolem hvězdy HD 69830c pás asteroidů. Ty, které se nachází ve sluneční soustavě, okem nemůžeme postřehnout, neboť se nacházejí příliš daleko. V případě planety HD 69830c jsou asteroidy zhruba desetkrát blíž a pohled na noční oblohu z takové planety by byl asi jako pohled na tisíckrát jasnější Mléčnou dráhu. Co víc, střety s malými meziplanetárními tělesy by byly pravděpodobně poměrně časté, takže by zde téměř konstantně "padaly hvězdy".

 

9. Pulsarová planeta

Planety zpravidla obíhají hvězdy, na tom není nic neobvyklého. Mnohem neobvyklejší je fakt, že planety mohou obíhat i hvězdné ostatky, jakými jsou třeba pulsary.

Pulsary jsou velmi malé (o průměru několika kilometrů) a těžší než Slunce. Jsou to pozůstatky hmotných hvězd. Vyznačují se mimo jiné velmi silným magnetickým polem a intenzivním rentgenovým a gama zářením. Díky tomu si můžeme být jistí, že jakákoliv planeta obíhající pulsar bude dokonale sterilizována.

První objevená planeta, která obíhá pulsar, dostala označení PSR B1257+12b, nicméně je známá i pod jménem Methuselah (pulsar PSR B1257+12 obíhají planety hned tři). Pulsar PSR B1257+12 velmi rychle rotuje. Jednu otočku kolem osy vykoná za 6,22 milisekund. Jeho záření vychází prakticky jenom z pólů, takže z pohledu pozorovatele na planetě by to vypadalo, že na obloze bliká velmi rychlý rentgenový stroboskop.

Vesmírný výtah: když vznikne, změní lidstvo. Ale proč už dávno nestojí?

10. Hororová superzemě

Planeta Gliese 581c byla jednou z prvních planet o kterých se uvažovalo jako o potenciálně obyvatelných pro člověka. Obíhá kolem červeného trpaslíka Gliese 581 a nachází se v tzv. obyvatelné zóně, ve které potenciálně může existovat voda v kapalném stavu. Hmotnost planety se odhaduje na cca 5 hmotností Země a poloměr je zatím neznámý. Planeta obíhá mateřskou hvězdu jednou za třináct dní ve vzdálenosti 11 000 kilometrů. To je sice znatelně méně než poloměr oběžné dráhy Země a Slunce, ale vzhledem k nízké teplotě mateřské hvězdy to neznamená, že planeta teoreticky není obyvatelná.

Jak by zde život vypadal? Vzhledem k tomu, že mateřskou hvězdou je červený trpaslík je vyzařování posunuto k infračervené části spektra. Obloha by se zde zdála stále načervenalá a veškerá zeleň by se nám jevila černá. Co víc, existuje pouze úzký pruh, na kterém by byl život možný. Vzhledem k blízkosti planety a hvězdy se rotace planety zastavila a na jedné straně je konstantní den a na druhé noc. Zatímco na denní straně jsou teploty příliš vysoké, na straně noční jsou příliš nízké. Obyvatelný je pouze pruh věčného soumraku.

Úvodní foto (dvojhvězda Kepler 16b): Isifa

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vložit příspěvek Diskuze k článku

Všechna pole jsou povinná.

Do diskuse ještě nikdo nepříspěl. Buďte první.

Související články